Falklandy nebo Malvíny?

Možná svou úlohu sehrály i britské volby, neboť argentinská vláda soudí, že je to příležitost znovu otevřít otázku, komu vlastně patří Ostrovy v jihozápadním Atlantiku. Tak totiž někteří publicisté bezpříznakově ostrovy nazývají, neboť hovořit o Falklandech je příliš probritské a název Malvíny navozuje náklonnost k Argentině. Přitom Falklandy byly pojmenovány po pátém vikomtu z Falklandu, který financoval výpravu, jež na ostrovy koncem sedmnáctého století dojela. Malvíny zas mají původ ve Francii. Lodě prvních trvalých osadníků Malvín vyjížděly z přístavu Saint Maló, a tak je francouzští námořníci nazvali v osmnáctém století Malouines. Ostrovy by však mohli nést i jiné názvy, neboť byly objeveny několikrát. Původně je měl prý zahlédnout v roce 1520 sám Francisco Magallanes, tehdy ve španělských službách, ale nedal jim žádné jméno. Holandský kapitán Sebald de Weert, který je objevil v roce 1600, pojmenoval po sobě a jako prvý zanesl do map, kde se udrželo až do počátku minulého století. Další objevitel nazval ostrovy Zemí Hawkinsových děvčat. A tak bychom mohli pokračovat.

Zpočátku byly Ostrovy jihozápadního Atlantiku důležité pro mořeplavce jako území, kde si mohli na chvíli odpočinout na pevné zemi a doplnit zásoby vody a později i čerstvého masa. V modernější době se staly územím, které vlastníkovi dodávalo větší prestiž, ať už to bylo Španělsko, Argentina nebo po roce 1833 Velká Británie.

Od té doby se Argentina dožaduje ostrovů zpátky podobně jako Španělsko si stejně bezvýsledně nárokuje na Británii Gibraltar. O Malvíny nebo chcete-li o Falklandy se nikdy nebojovalo až na jednu výjimku v roce 1982. Tato válka, která stála téměř tisíc životů, však nebyla ani Londýnem ani Buenos Aires nikdy vyhlášena.

Přesto ji vyhrála Británie. V Argentině se v některých kruzích ovšem traduje, že se tak stalo díky Chile, v němž tehdy vládl generál Augusto Pinochet, který poskytl britským vojskům logistickou podporu. Pro spravedlnost je třeba říct, že válku vyprovokovala argentinská vojenská junta, která, jak to v historii už bývá, chtěla vlasteneckým zápalem odvrátit nespokojenost občanů se svou vládou. Když Argentina prohrála, vojenská junta padla. Vláda Margaret Thacherové se tehdy dotázala obyvatel Falkland, zda chtějí být raději britskými poddanými nebo argentinskými občany, a ti si vybrali Británii.

Od počátku sedmdesátých let Britové přímo na Falkandech a v blízkém moři hledali ropu. Od roku 1975 se ví, že tam je, ale oficiální zprávy hovoří o tom, že jí nikdy nebylo objeveno tolik, aby ji stálo za to těžit. To nemusí být tak úplně pravda, ale faktem je, že v posledních dnech s nástupem nové vlády v Británii se zjistilo, že jde o bohatá a kvalitní ložiska. Akcie britské těžební společnosti Rockhopper Exploration prudce stouply.

Argentinská vláda, která říká, že si už nikdy nepřeje válečný konflikt s Británií, vyzvala v těchto dnech novou londýnskou vládu, aby znovu jednala tom, komu Malvíny/Falklandy patří. Možná ji povzbudil i postoj Spojených států, které na rozdíl od osmdesátých let se tváří vyhýbavě. Podle washingtonského mluvčího Petera Crowlyho „zůstává jeho vláda neutrální pokud jde svrchovanost ostrovů“, ale „uznává britskou administraci na Falklandech“. Británie na žádost Buenos Aires zareagovala okmžitě, že není o čem jednat, protože Falklandy patří Británii. K jednání může dojít, sdělil Londýn, jedině v případě, že by to bylo přání Falklanďanů. A to nehrozí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.