Evropský porcelán letos oslavil 310. výročí. V první evropské porcelánce vznikl i slavný cibulák
Sváteční dny, rodinná setkání, oslavy výročí nebo vzácné návštěvy – to všechno jsou příležitosti, při kterých prostíráme stůl slavnostněji než jindy.
V mnoha domácnostech to znamená, že se z příborníku vyndá nějaký ten lepší porcelán. Nezřídka tuto úlohu hraje cibulák. Bílý porcelán s modrým kresebným dekorem. Ačkoliv ho asi většina z nás má spojený se severočeským Dubím, jeho kolébkou je saská Míšeň a nejstarší evropská porcelánka. Byla založena právě před 310 lety.
Porcelán do Evropy přivezl Marco Polo
Ačkoliv Evropané odhalili tajemství výroby porcelánu až na počátku 18. století, v Číně uměli hmotu velmi podobnou porcelánu – tzv. protoporcelán, vyrábět už v sedmém století před Kristem.
V následujícím období tuto dovednost zdokonalili a tak, když na konci 13. století přijel do Číny italský cestovatel Marco Polo, mohl již obdivovat opravdový porcelán. Dovezl ho s sebou zpátky do Evropy, kde vzbudil velký zájem. Kvůli nákladům na dovoz až z daleké Číny byl velice drahý a mohli si ho dovolit jen opravdu bohatí lidé. Evropané se pochopitelně snažili vyrábět porcelán sami, ale mnoho let se to nedařilo. Zvládli jen napodobeniny: jemnou keramiku zvanou fajáns, nebo majoliku – což byla keramika, kterou Španělé odkoukali od Maurů.
Místo zlata porcelán
Odhalit tajemství porcelánu se podařilo až nějakých 400 let poté, co Marco Polo přivezl do Evropy čínský porcelán. Stalo se tak v saském království, kde vládnul rozmařilý a nádherymilovný kurfiřt August Silný.
V roce 1701 přes jeho území prchal před pruským králem Friedrich Böttger, alchymista, o kterém se tvrdilo, že umí vyrobit zlato. August nezaváhal, Böttgera zajal a uvěznil s tím, že ho pustí na svobodu, až mu dodá zlato. Na Böttgerovu marnou snahu žíháním všelijakých kamenů získat zlato dohlížel Ehrenfried Walther von Tschirnhaus, vynikající matematik a fyzik, který se mimo jiné zabýval výrobou zápalných čoček. Ten se rozhodl využít Böttgerových schopností k něčemu jinému: k rozluštění tajemství porcelánu. Ke změně výrobního programu se nechal přesvědčit i August Silný. Koneckonců patřil k velkým sběratelům porcelánu, jeho sbírka čínského porcelánu patří dodnes k chloubám sbírek drážďanského Zwingeru.
Granátové jablko nebo cibule?
Böttger s Tschirnhausem byli úspěšní, v roce 1707 se jim podařilo vyrobit tzv. červený porcelán. Poté, co do hlíny přidali kaolin a alabastr a zejména po objevení ložiska kvalitního kaolínu u krušnohorského Aue vyvinuli v roce 1709 také tvrdý bílý porcelán. V roce 1710 mohl August Silný v Míšni otevřít první porcelánovou manufakturu v Evropě.
Míšeňská porcelánka své výrobky zdobila několika motivy, kterou jsou pro ni dodnes typické. Vedle dračího motivu patří k těm nejproslulejším motiv cibulový. Měl napodobovat modrobílý čínský porcelán, který byl v Evropě velmi ceněný. Cibulový dekor navrhnul malíř porcelánu Johann Kretschmar. Znázorňuje exotické plody a květiny, mezi jinými například granátové jablko. Tento tehdy málo známý plod připomínal Kretschmarovým kolegům cibuli, proto jeho nový dekor posměšně pojmenovali Zwiebelmuster – cibulový vzor.
Jenže tehdy, ve 20. letech 18. století nebyl ani tak problémem dekor, jako modrá barva, kterou měl mít. Míšeňským technologům se stále nedařilo barvu namíchat tak, aby po vypálení byla pěkně modrá a neměnila barvu. Jejich úsilí přineslo plody až na konci 30. let. Až v roce 1739 tak mohla míšeňská porcelánová manufaktura začít ve velkém produkovat porcelánové výrobky zdobené cibulovým dekorem.
Jak se tento vzor dostal k nám do Čech, si můžete poslechnout v dalším dílu Historie Plus.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
