Evropské migrace

15. únor 2005

Tento týden dvě země Evropské unie, konkrétně Velká Británie a Španělsko, přijaly nová opatření vůči přistěhovalcům. Velká Británie se rozhodla vůči imigrantům přitvrdit. Ministr vnitra Charles Clarke oznámil, že všichni cizinci, kteří požádají o vízum do Británie, budou muset odevzdat otisky prstů. Ty jsou už běžné v řadě zemí Ameriky.

Londýn také urychlí proces udělování asylu, aby mohli být ti, kteří ho nedostanou, rychleji vyvezeni ze země. Ale ani ti, kteří budou uznání jako možní asylanté, nebudou mít v Británii na růžích ustláno. Od tohoto týdne platí, že dostanou povolení k pobytu jenom na pět let a poté úřady znovu zváží jejich případ a vezmou v úvahu, vývoj v jejich vlasti. Je to zvláštní, ale dnes neexistuje kategorie hospodářských utečenců nebo těch, co opustili svou vlast třeba z důvodu špatného životního prostředí. Uznáváni jsou pouze utečenci političtí, kterým hrozí v jejich vlasti vězení, mučení a smrt. A přesto je právě hospodářských emigrantů nejvíce.

Jak si mezi nimi vybrat, aby se v druhé či třetí generaci stali bezproblémovými občany nové vlasti? Britský premiér Tony Blair to v pondělí vysvětlil zcela jasně. Labouristická vláda vítá a vlastně jedině přijme ty, jejichž schopnosti a povolání jsou na britských ostrovech nedostatkové. Britští konzervativci, kteří jsou tradičně proti přílivu cizinců, kritizují vládu, že přijatá opatření přicházejí pozdě. Británie je prý už plná cizinců.

Jiní evropští socialisté u vlády postupují zcela odlišně. Ve Španělsku se tento týden vláda rozhodla udělit přistěhovalcům všeobecnou amnestii.

Prostřednictvím sekretariátu pro migraci zřídila v zemi 160 úřadoven, kam se mohou uchýlit emigranti, aby legalizovali v zemi svůj pobyt. Musí prokázat, že žijí ve Španělsku od srpna minulého roku, musí mít potvrzení zaměstnavatele, že už jsou nejméně půl roku řádně zaměstnáni, nesmí mít žádné trestní záznamy. V zemi je asi tři miliony přistěhovalců a z toho téměř jeden milion nelegálně. Španělská vláda chápe amnestii jako akt vděčnosti za doby nedávno minulé, kdy frankistický režim vyháněl Španěly do emigrace z důvodů hospodářských i politických. Hodně jich tehdy odjelo do západního Německa a do latinské Ameriky. Z jižní Ameriky je také ve Španělsku nejvíc přistěhovalců. Tedy spolu s lidmi přicházejícími ze severní Afriky.

Neuplyne týden, aby španělští celníci a pobřežní hlídky nezadrželi několik plavidel se stovkami Afričanů, kteří přes moře plují za štěstím. Mnohé z nich stojí tato cesta život, jiní jsou vraceni do Afriky, jen málo jich zakotví na Pyrenejském poloostrově. Opoziční lidová strana kritizuje opatření vlády přednesené tento týden státní tajemnicí pro Imigraci a Emigraci Consuelou (konsuelou) Rumí-ovou. Tvrdí, že amnestie jenom povzbuzuje zájemce o imigraci do Španělska. Zdá se, že má zatím pravdu. Policie ve španělském městě Ceuta (seuta) ležícím v Africe, oficiálně přiznala, že v těchto dnech není schopna hranici uhlídat. Důvody, proč se Španělé chovají vůči přistěhovalcům, i těm ilegálním, vstřícněji než Britové má ještě jeden důvod.

Po letech, kdy jejich země byla na konci žebříčku porodnosti, se v novém tisíciletí situace začíná měnit a počet Španělů pomalu roste. Je to díky imigrantům.

Zajímavý názor vyslovila nedávno Světová banka. Podle jejích rozborů znamená zaměstnávání imigrantů novou a významnou formu pomoci rozvojovým zemím. Například Mexičané posílají svým rodinám z ciziny ročně deset miliard dolarů a Marokánci 3.5 miliardy.

Přes veškeré rozdíly v jednom postupuje Londýn a Madrid stejně. Zpřísnili tresty pro podnikatele, kteří zaměstnávají nelegální přistěhovalce. Není třeba říkat, že dávat práci lidem bez dokladů, vděčných za cokoli, je výnosný byznys. V Británii mohou přistižení zaměstnavatelé dostat pokutu až dva tisíce liber. A ve Španělsku mohou také přijít o oprávnění k podnikání.

Dnes, kdy opatření vůči přistěhovalcům platí jen několik dní, je příliš brzy hodnotit, kdo pojal problém imigrantů lépe. Zda Británie nebo Španělsko. Na první soudy si budeme muset počkat nejméně rok. I tak je ovšem možné, že žádná země nebude postupovat podle jednoho či druhého vzoru.

autor: Karel Wichs
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.