Evropská unie se distancuje od Silvia Berlusconiho

Na páteční zvláštní tiskové konferenci v Bruselu Reijo Kemppinen doslova prohlásil: "Nesdílíme ani názory premiéra Berlusconiho na situaci kolem firmy JUKOS, ani jeho názory na minulou či současnou situaci v Čečensku". Podle jeho slov předseda EK Romano Prodi v Římě naopak vysvětlil ruskému prezidentovi Vladimíru Putinovi značné znepokojení nad malou bezpečností zahraničních investic v Rusku, stejně jako pochybnosti o ruském postupu v obou zmíněných kauzách.

Romano Prodi šel nakonec ještě dál, a podle BBC na adresu italského premiéra prohlásil, že jenom doufá, že Berlusconi má o Itálii lepší informace, než o Rusku. "Ještě nikdy se nestalo, aby státník, mluvící jménem Unie, zastával názory , které jsou diametrálně odlišné od všeho, co bylo dohodnuto v Bruselu". - posteskla si komentátorka italského listu La Republica. Berlusconi šel tak daleko, že na tiskových konferencích odpovídal za Putina.

Když se například francouzský novinář zeptal Putina na právní stát v Rusku, Berlusconi uchopil mikrofon a prohlásil, že musí vystoupit na obranu svého "drahého přítele Vladimíra". Šokovaným novinářům vysvětlil, že informace o porušování lidských práv v Čečensku jsou, stejně jako celá aféra JUKOS, jenom důsledkem "novinářských lží" a výmyslů. A jeho "drahý přítel Vladimír" ho za to vzápětí pochválil, řka, že pan premiér jenom skvěle dělá svoji práci.

Můžeme si, samozřejmě, všimnout faktu, že mezi Romanem Prodim a Silviem Berlusconim panuje otevřená osobní i politická nevraživost, posilovaná spekulacemi o návratu Prodiho do italské politiky. Koncem přístího roku mu totiž vyprší mandát předsedy Evropské komise. Jenomže stejně tvrdě reagovali na Berlusconiho vystupování i Javier Solana a Chris Patten, další nejvyšší představitelé EK, kteří se jednání s ruským prezidentem zúčastnili. Uvnitř Unie něco znovu zaskřípalo, a opět se tak stalo v oblasti mezinárodních vztahů.

Je pozoruhodné, že tentokrát to není Irák, nebo Blízký východ, ale právě Rusko. Berlusconi byl přece jedním z nejhlasitějších zastánců invaze do Iráku, zatímco Putinovo Rusko pomáhalo spolu s Francií a Německem blokovat vytvoření širší mezinárodní koalice pro svržení Saddáma Husajna. Kde tedy hledat společný zájem? Odpověď zřejmě leží ve Francii, kam Vladimír Putin odjel hned z Říma na státní návštěvu.

Ani v pátečních jednáních s francouzským prezidentem Jacquesem Chiracem se neměla objevit nepříjemná témata války v Čečně, skandálu JUKOS, pokračující ruské vojenské okupace části Moldavska, nebo ruská neochota připojit se k tzv. kjótskému protokolu o ochraně světové atmosféry. Co tedy spojuje představitele těchto tří zemí? V Moskvě, Paříži i Římě jsou u moci lidé, přesvědčení o přednostech národního státu se silným vůdcem v čele.

Pro všechny tři končí evropská integrace v okamžiku, kdyby měla ohrozit jejich nekontrolovanou nadvládu nad jim svěřeným územím. V tomto smyslu jsou Putin, Berlusconi i Chirac politickými nacionalisty, pro které je moc více než obrana hodnot. A komu prospěje podobné zapomínání na právní stát či lidská práva, platná pro všechny stejně?

Nelze si nepřipomenout slova asi nejúspěšnějšího šéfa KGB v historii a na začátku osmdesátých let i generálního tajemníka sovětských komunistů Jurije Andropova. Ten prý vítal hosty ze Západu v centrále KGB v podmoskevském Jaseněvu a při dobrém jídle jim říkal: "Sovětský svaz můžete ve studené válce porazit, ale Jaseněvo vás potom rozloží zevnitř".