Eva Turnová: Underground

The Plastic People of the Universe v Národním divadle
The Plastic People of the Universe v Národním divadle
0:00
/
0:00

Chystám se na debatu s americkými studenty na téma underground.

Někdy trvá, než se cizincům popíše specifikum českého prostředí za totality, obzvlášť když je moje angličtina chatrnější, než bývala.

Otvírám deníček ze základky, který jsem nedávno objevila. Znovu mě překvapuje, kolik je v něm teroru: ve škole ruce za zády, rány ukazovátkem, za trest do kouta, o velké přestávce povinně kolovat. Ve 14 letech zatčení na Václaváku, který jsem procházela v plavkách, 24 hodin na stanici v Krakovské, facky a ponižování. Veskrze nevinné aktivity vzniklé z radosti se tvrdě trestaly.

Dorazím na univerzitu a padne první americká otázka:

Takže vy jste chtěli za totality cestovat a budovat kariéru a nemohli jste. O to šlo?

Nejvíc jsme chtěli, aby se s námi jednalo slušně a chtěli jsme číst knížky, které nejsou stupidní, a poslouchat hudbu, která nám připadala dobrá a ne tu jalovou, co se pouštěla v rádiu.

A kde jste tu hudbu sháněli?

Na černém trhu, většinou někde v lese.

Jakou má podle vás dnes úlohu underground? Není čas na to zase zahájit rezistenci?

Podstata undergroundu ale nikdy nebyla rezistence.

Proč myslíte, že většina lidí volí Zemana?

Jako by to byla naše národní karma. Většina lidí asi touží po sociálních pseudojistotách, víc než po svobodě.

Co by teď podle vás nejvíc pomohlo?

Kdyby se každý staral o svou vlastní integritu.

Co to znamená?

Nečekat, že se odněkud vyloupne další Havel, dělat, co je potřeba, ale akceptovat cizí názory jako přirozenou věc. Je absurdní, že přátelství se hroutí, protože se řeší, jestli se má víc opěvovat právě zemřelý zpěvák, když podepsal antichartu, anebo právě zesnulá herečka, přestože spolupracovala.

Debata se nakonec pěkně protáhla. Loučím se. Studenti se usmívají, buď zmíněným pohřebním rozmíškám, nebo tomu, že právě odchází buddhistka, která si vyměňovala elpíčka v džungli za stromem. Myslím, že jsem fakt řekla „jungle“, abych zdůraznila, že v Krčáku to bylo fakt hustý.

Doma mě čeká překvapení v podobě zprávy od posluchače Českého rozhlasu. Karma je mi v patách, zřejmě budu mít možnost vyzkoušet si integritu a akceptování cizích názorů v praxi:

„Paní Turnová, občas poslouchám vaše názory v rozhlase a musím říct, že musíte na něčem jet, protože tohle nemůže rozumně uvažující člověk vyplodit, je to jeden blábol za druhým.“

„Díky za zpětnou vazbu. Ale asi vás to i baví, když to posloucháte opakovaně,“ jedu podle vlastního návodu.

„Ale jo, to je možný, ale co vím jistě je to, že lidé vašeho názoru naštěstí budou jednou provždy poraženi, protože to zlo jste vy, intelektuálové. Naštěstí je tu drtivá většina rozumně uvažujících lidí a podle toho také vypadají vaše preference, a že se vám to nelíbí, to je váš problém a vaše neschopnost, přeji hezký den.“

„Netušila jsem, že se soutěží, a asi bych si ani nepřála, kdyby si všichni mysleli totéž, to by bylo podezřelé,“ překonám se.

„Moje řeč, to je blbá politika, ale baba jste pěkná, přeji vše dobré, s pozdravem Cihlář.“

To si musím zapsat do deníčku.