Eva Turnová: Jarmusch a Greta Karbón

Greta Thunbergová
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Greta Thunbergová

Pondělní vítr Mortimer mě zastihl na chalupě při sledování posledního Jarmuschova filmu Mrtví neumírají.

Noční vichr ohýbá devadesátiletou břízu a já sleduji zombie film, ve kterém se Země vyosí a mrtví začnou vylézat z hrobů. Postavy hlavních hrdinů jsou prosté emocí – je to zjevná metafora lidstva, nečinně přihlížejícího blížící se ekologické katastrofě.

Filmové postavy žijí v podivném do sebe zahledněném světě, o jehož osud se začnou zajímat, až když jim začne někdo požírat střeva.

Hlavní hrdina filmu přitom neustále opakuje větu: „Tohle nedopadne dobře.“ 

Nejde si při tom všem taky nevzpomenout na Gretu Thunbergovou, kterou jsem před časem vnímala jako průzračnou perlorodku, teď už mírně zasypanou pískem marketingu a debatami na téma jejího zdraví a kompetence.

Apokalypsa

Zjevila se jako pípající čidlo a i když toho bylo různými mimovládními hnutími a prognostickými úřady řečeno k ekologii dost, vážnou změnu často vyvolá právě neodborný hlas. Najednou jdou i uprchlíci stranou.

Už dávno není tajemstvím, že se naše planeta přehřívá, což vede ke klimatickým extrémům. Mně buší bříza do oken, na Západním pobřeží USA sněží, v Asii jsou potopy, přemnožený systém se dřív bránil formou epidemií a válek; obranný novotvar vypadá na přírodní katastrofu. 

Velké téma Grety je uhlíková stopa; tvrdí, že většina z nás si vyčerpala svůj podíl uhlíku a máme s tím okamžitě něco dělat. Jenomže nastavení většiny obyvatel Země je podobný jako v Jarmuschově filmu.

Každý je fascinován hlavně svým příběhem; málokdo vnímá propojenost, málokdo má každodenní kontakt s přírodou, svůj kus země, o který je zvyklý se starat. V tom lepším případě lidi přežívají v činžákách s přísunem vody a tepla, na které pracně vydělávají a jednou za rok šup k moři. Jak jinak než letadlem.

Jde o to, aby se populace nažrala a planeta zůstala celá. Ale chtít okamžitý obrat směrem k totální šetrnosti je, jako když manželka důrazně žádá manžela, aby po letech přestal nasávat. Půjde to ztuha a může se stát, že „to nedopadne dobře“. Když nemůžeme regulovat klima, můžem ovlivnit to, co se nám honí hlavou. Mě třeba myšlenka, že si musím pořídit kotel na dříví.

Je pořád noc, zombies právě zhltli dvě hlavní postavy filmu. Apokalypsa dokonána.

Moje statečná bříza zatím drží, ale vichr proniká mezi prkny půdní střechy a rajtuje mi v ložnici.

Jdu zatopit v kotli – ještě uhlím –

omlouvám se, pardón.

Kéž by nám ty trable brzy z cesty uhly,

má milá Greto Karbón.