Eva Turnová: Nové technologie
Každá starší generace si myslí, že všechno, co potřebuje, už má a technické výdobytky nastupující generace jsou tudíž zbytečné.
Ve skutečnosti prý jen zhoršené okysličování mozku starších lidí vede k nechuti jeho používání. Člověk se ocitne na izolovaném ostrově bytí, obklopen oceánem barevných tiskáren, a přitom sám ještě nezvládl správně nastavit kopírák.
Čtěte také
Odmítá se učit nové kousky, zabředá do pasti stereotypů, i kdyby mu to mělo ztížit život. Ignoruje zavedení dálnice, takže do Ostravy jezdí přes Jeseníky, s odporem míjí obchody s hi-tech oblečením, v zimě se souká do punčocháčů a jégrovek a teprve potom navléká o dvě čísla větší kalhoty.
Některým seniorům zase připadají příliš kosmické moderní produkty pro zvířata a místo granulí vytrvale vyvařují svým domácím miláčkům postaru pajšl.
Vzpomínám si, když si můj děda napichováním kelímků od piva vydělal na první televizi. Vzal si oblek, aby se líbil hlasatelce, ale stejně se mu nakonec nepodařilo televizi ani vytáhnout z krabice, která vyhrála obal roku.
Čtěte také
Na nový telefon se zase urazila babička, protože paní, která oznamovala přesný čas, si s ní nechtěla už dál povídat o zavařování meruněk.
Nejraději mám stárnoucí lidi, kteří novým technologiím nelezou do zadku a ani jim nespílají. Už vstřebali všechny příběhy, můžou se ponořit do světa snění a vzdalující se realitu neřeší. Když dostanou elektrický kartáček na zuby, a neví úplně přesně co s ním, klidně s ním vyčistí sedačku.
Takový byl i strýc, který se nikdy nestal snadnou náplní domova důchodců. Když si nechal domů zavést internet, nechal si ode mě dobrovolně vysvětlit základní funkce. Hned druhý den mi volal: „Mám to zapojený, fachčí to a chci to oslavit. Můžeš mi koupit deset piv, zabalit je do ramky a poslat gůglem jako apačment?“
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.

