Eva Turnová: Stouni v Ostravě

27. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Rolling stones - Charlie Watts, Mick Jagger, Ron Woods a Keith Richards (zleva) - na snímku z května 2005
0:00
/
0:00

Mé nejranější hudební dýchánky souvisely s gramofonem mého dědy, na kterém jsem celé dny sjížděla desky s rychlostí 78 otáček za minutu. Byla jsem ale bohužel odkázána na dědovu sbírku interpretů, a tak se mou nejfrekventovanější písní stala skladba: „Tři vnuky babička měla, šli do všeho zvesela“.

S přibývajícím věkem vinylových otáček ubývalo. Mé první třiatřicítkové album byla Abba, kterou mi máma dovezla z dovolené v Jugoslávii a ze kterého jsem nebyla úplně odvázaná.

Čtěte také

Teprve pár let poté jsem objevila burzu s vinylovými deskami na kraji Krčského lesa. Tam jsem za měsíční plat brigádnice v Domě potravin získala své první album Stounů. Hned pár minut po transakci přijel anton a zavezl nás do polí, kde nás vysadil a desky zabavil; jenom já jsem své album Sticky fingers tajně pronesla pod bundou.

Hudba Rolling Stones se nestala hned po prvním poslechu mou krevní skupinou, navíc jsem podle vizáže členů odhadovala, že tihle šílenci moc dlouho nevydrží. Když vystoupili v roce 1990 na Strahově, bylo to vlastně překvápko. Postupem času se ale stali neodmyslitelnou součástí mého hudebního světa.

Nabarvená blondýna

Navíc jsem mezi Plastiky a Stouny vnímala mnoho styčných bodů. Hráli jsme například naživo v představení Rokenrol od dramatika Toma Stopparda, kde děj hry končí právě zmíněným strahovským koncertem Stounů.

Při té příležitosti jsme byli pozvaní do Londýna na premiéru originální anglické verze hry, a já jsem šla den po představení promluvit do BBC o totalitních časech.

Čtěte také

„Kde jste si tehdy obstarávali hudbu?“ zeptal se moderátor.

„Na černém trhu,“ odpověděla jsem.

„A kde se nacházel?“

„V Krčském lese. Občas přijel anton, posádka auta nás vysadila v polích a všechno zabavila. Své první Stouny jsem naštěstí propašovala pod bundou.“

Moderátor se na mě díval dost spatra, jako na někoho, komu z totality úplně přeskočilo. Až druhý den jsem se dověděla, že v mé, trémou zkomolené angličtině, to vyznělo tak, že jsme se brodili v džungli plné krků a pak přijel nějaký Anton, honil nás po poli, sbíral kameny a proclíval je lepkavýma prstama pod bundou.

Čtěte také

Když zemřel Václav Havel, dostali jsme s Plastiky nabídku zúčastnit se soukromé tryzny v Londýně na Havlovu počest, kde měli zahrát i Stouni.

„To bude paráda,“ říkám saxofonistovi, „konečně se seznámíte. Keith Richards ti řekne, jak si rozumně dávkuje heroin a poradí ti, jak dělat totéž s rumem.“

Jenomže naše tehdejší manažerka neuměla anglicky, a cestám do zahraničí se vyhýbala. Navíc domluvila Ostravu.

Eva Turnová

„Bohužel na ten termín je už domluvená Ostrava,“ oznámila nám svůj verdikt.

„Ale tohle je významná akce, na počest Havla,“ namítla jsem.

„Já vím, zadarmo, v Ostravě máte tři tisíce na hlavu. Kdyby si každý kamarádíček Havla vzpomněl, že zahrajete na jeho počest, tak byste nedělali nic jinýho.“

V Ostravě jsme skoukli Stouny v televizi z Londýna, tak to končí, když má vizi nabarvená blondýna.

Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz

autor: Eva Turnová
Spustit audio