Eva Turnová: Rošt podle Hany
Podala jsem si inzerát na prodej sklápěcího roštu Stigma. Přišla mi odpověď od paní Hany: „Děkuji za výhodnou nabídku. Doteď jsem spala na roštu od popelnice, tedy pečlivě vydezinfikovaném, ale prasklé výztuhy… Taky se rozvádím, během karantény se ukázalo, že manžel je tyran, má ještě radost, že mě bolí záda. Na nový rošt jsem našetřila z lahví od piva, co vypil. Můžete počkat, než budu mít peníze i na odvoz? Hana.“
„Nemusíte spěchat,“ napsala jsem.
„Děkuji za laskavý přístup. Manžela chytla slinivka a přestal pít. Jsem z toho v hrozném stresu. Myslíte, že bych rošt odnesla i v ruce? Hana.“
Čtěte také
„Nedělejte si starosti, zítra vám ho přivezu.“
O týden později:
„Promiňte, ale z vašeho roštu mě bolí záda ještě víc, navíc manžel poznal jinou strukturu dřeva. Hana.“
„Možná to tedy bude matrací,“ namítla jsem.
„A kde na ni mám podle vás vzít, když teď manžel pije místo piva Magnesii v plastu? Hana.“
„Víte co, jedu na nějaký čas meditovat, vyzkoušejte si u mě doma tu moji.“
Čtěte také
Za dva dny píše Hana:
„Spí se nám u vás skvěle. Manžel si omylem otevřel jednu z vašich limonád ve vratné lahvi. Chtěla bych toho využít, dokud mu chutná, a našetřit na vlastní matraci.“
„Blahopřeji, ale pozor, vracím se za týden,“ píšu jasně. Hana okamžitě reaguje.
„Manželovi se u vás zlepšila slinivka a pustil se už i do piva! Přečetla jsem si vaši knihu o bydlení ‚Fejk Švejk‘ – za špatné spaní mohl azimut. Můžete po příjezdu bydlet chvíli u nás? Rozhodně si nepořizujte sklápěcí rošt. Hana.“
Rošt podle Jonáše
Čtěte také
„Dobrý den, manželka si od vás koupila sklápěcí rošt Stigma,“ píše mi Jonáš. „Děkujeme, že jste nás nechala vyzkoušet si rošt u vás doma a že jste nakonec souhlasila s výměnou bytů. Ale rád bych se vrátil domů.“
„Hned vám napíšu proč. Manželka si totiž přečetla vaši knihu ‚Fejk Švejk‘, tu o vodě a o větru. Předtím pořád nadávala, že piju, teď mě ani nepozdraví, zato slunce, to zdraví asi půl hodiny. Ani na fotbal se koukat nemůžu, protože televize prej narušuje energetickou zónu v posteli. Včera vám vzala šmirglem i hrany skříní, aby prej energie nestřílela jedovatý šíp na tok či. Jsem furt doma, ale žádnýho Tokčiho jsem tu neviděl.“
„Chodí k nám jenom Pepa, kamarád z pracáku. Jsem z toho dost ve stresu. Mám problémy se slinivkou, myslel jsem, že je to z piva, ale slinivka je prej orgán lásky a já to mám narušený. To jí teda řekl nějakej Rejky. Rejky mi nevadí, když mu jde o naše zdraví, ale ten Tokči je mi podezřelej. Chci se prostě vrátit domů. Manželka říkala, že jste k nám mezitím přivedla nějakýho Jina a Janga, podle kterejch vaříte. Ať klidně zůstanou, když nebudou dělat ty úchylárny podle Fejka Švejka. Můžou spát třeba na roštu. Jonáš.“
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
