Eva Turnová: Kdo lže, ten tiskne
Na chalupě je krásně. Po smrti babičky jsem nechala všechno při starém. Ani obrázek s nápisem „Žijme spolu v upřímnosti, Bůh nás nikdy neopustí“ jsem nevyměnila za svůj poťouchlý se sloganem „Kdo lže, ten tiskne“. Chtěla jsem zachovat ten kouzelný svět, kterým každá věc rezonuje a působí jako magická paměť místa.
Dodnes vidím, kde se odehrála rozmíška kvůli babiččině přestřihávání slimáků a jak zase ona přišla na to, že v cukřence není plíseň hlavičková, ale popel z mých startek.
Čtěte také
Po pár měsíčním vzpomínkovém období nastaly první objevy praktického charakteru. Například zjištění, že zásoby dřeva jednou dojdou nebo že krb má páčku od komína a není nevyhnutelné se během popíjení vína u krbu přidusit.
Po dvaceti letech jsem zjistila, že už jsem vlastně s domem srostlá, aniž bych měla dojem, že mi tu něco patří, a to včetně kočky, která se vždycky s mým příjezdem objeví a pak si jde zase po svých.
Na hmotu kašlu
Občas zavolá můj kamarád dendrolog s nějakou zajímavou radou ohledně zahrady.
„Tak co, bejby, jak ti to tam roste?“
Čtěte také
„Ále asi jsou napadený broskve,“ odpovím.
„Hlavně nepoužívej pesticidy proti broukům, protože v každým z nás je brouk nebo ryba, a když hubíš hmyz, hubíš zároveň sama sebe, neobnovitelně.“
„A co mám dělat?“
„Nejekologičtější je na to voda z obyčejnýho mejdla smíchaná s vajglama. Nejlíp z doutníků.“
„A jak se vlastně prořezávaj stromy, Vráťo?“
„Musíš ten strom vomladit a vodevřít. Jako u sebe, chápeš?“
Čtěte také
Den poté mě přijel navštívit filmový štáb, aby si natočil, jak se mi žije na venkově...
„Máte tu spoustu starožitností, to by se dalo slušně zpeněžit,“ řekne po obhlídce zvukař.
„Asi jo, ale jednak mám pocit, že mi nic nepatří a pak… já na hmotu kašlu, mě spíš baví procesy, při kterých věci vznikají,“ řeknu ovlivněná včerejším rozhovorem.
„No, když myslíte…,“ řekne zvukař nevěřícně.
Natočili jsme, jak štípu dříví, běhám, píšu, trochu jsme zapařili a začali si tykat. Ráno se se mnou členové štábu srdečně loučí, zvukař stojí ve vratech a v náručí drží mou, nedávno koupenou, tiskárnu Hewlett Packard.
„Tak díky za vše, nahoře na půdě jsem si vzal tuhle tiskárnu, jak jsi včera říkala, že kašleš na hmotu a nic ti nepatří. Mně se zrovna strašně hodí a ty máš proces. Nevadí?“
„Jasně, že ne,“ polkla jsem.
Tiskárna za desítku. To mám za to, že neumím v pravý čas správně odpovědět. No ale nakonec jsem vlastně zas tolik nelhala.
A kdo nelže, ten netiskne.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
