Eva Turnová: Padělaná kletba (metafyzický thriller)
O prokletých předmětech jsem vždycky četla jen v knihách. Ať už to byly šperky po mrtvých hraběnkách, egyptské amulety nebo obrazy, které se samy vracely na půdu, odkud byly odneseny.
Nikdy by mě nenapadlo, že něco podobného zažiju osobně.
Na chalupu přijel zájemce o můj nový obraz nazvaný Don Quijote.
Líbil se mu natolik, že ho chtěl koupit Bolkovi Polívkovi k narozeninám. Ani se nezeptal na cenu, což už samo o sobě působilo lehce nadpřirozeně.
Čtěte také
Vyzvedla jsem Felixe na nádraží v Kolíně a čtyři hodiny jsme pak seděli na chalupě a mluvili o tom, jak si léčí Crohnovu chorobu valašskou kyškou, že večer jede do Prahy natáčet sběrný dokument s Kurtem Gebauerem a že dnešní medicína zdaleka nedoceňuje léčivé účinky marihuany. Což mi cestou zpět do hotelu Relax názorně předvedl.
To jsem ještě netušila, že tím začíná třídenní sága o jeho cestování mezi hotelem Relax, Hlavním nádražím a hotelem Relax.
První zpráva přišla večer z Hlaváku:
„Evo. Sedím na jediné, bezdomovci a jinými zvláštními existencemi neobsazené lavičce v parku před Hl. nádražím. Pokuřuju moje (zdravotní) ‚cigarillos‘ a čekám na vlak do KOLÍNA. Dnes jsem v Praze totiž až moc BLOUDIL (jak sviňa!). Evo, napadlo mě, nejsi ty (třeba) ještě teď v Praze a že bych se (a moc rád) s tebou ‚svezl‘ zpět do hotelu RELAX(?) Felix.“
Čtěte také
Pokračování bylo ještě výživnější.
„Přes noc jsem nakonec ZŮSTAL na Hl. nádraží... podařilo se mi NATOČIT velmi slušně ZPÍVAJÍCÍHO bezdomovce Josepha z Budapešti... při placení kávy jsem však ZTRATIL platební kartu... a tak to teď se mnou vypadá, že jsem zcela v PR.…“
Navrhla jsem jednoduché řešení. Až bude v bance řešit ztracenou kartu, ať pošle zálohu na obraz. Dostala jsem zprávu:
„Ahoj Evo, po mé včera prodělané KLETBĚ (ale nevím koho nebo čí:-)), TO ještě vydýchávám... Po té ztrátě (myslím, že v Nerudovce, v kavárně s keramikou Maříš) mi pak nějací vykutálenci vyluxovali můj běžný účet, a nechali mi na něm 64,03 czk... Evo, kdy pojedeš do Phy? Pls, vzala bys mě s sebou a vyhodila u Hl. nádraží? A cestou bychom se mohli DOMLUVIT, jak TO uděláme s Donem Quijotem. Felix.“
Neodpověděla jsem. Ze všeho nejvíc mě zaujala přesnost zůstatku na účtu.
Po hodině mi přišla SMS:
„Ahoj Evy, nevím, jestli toto čte ta ‚První‘, která mě v út vyzvedla na kolínském nádraží, pozvala na chalupu a nabídla skvělý oběd, NEBO píšu té ‚Druhé‘, která chtěla jen dobře a rychle prodat OBRAZ... Psal jsem ti dnes kol poledne, zda bys mě vzala v podvečer autem z hotelu Relax do Prahy. Neodepsala mi však TA ‚První‘, avšak ani TA ‚Druhá‘. A to jsem chtěl cestou v autě oběma Evám říci, že OBRAZ považuju za PROKLETÝ a koupit (už) jej NECHCI. Felix.“
Když jsem dorazila domů, došlo mi, že během celé kauzy se prokletému obrazu nestalo vůbec nic.
Celou dobu visel na zdi. Mlčel a jen se proklatě usmíval.
Don Chichot.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
