Eva Turnová: Nová krev
Když v roce šedesát osm přijeli do Prahy Rusové, seděli jsme s dědou na zahradě v chatové kolonii na Císařském ostrově a hráli Záchod. Tahle oblíbená karetní hra provázela naše vzdělávací seance. Na louku rozprostřených karet jsme o sebe opřeli dvě poslední, a tak dlouho jsme ubírali z podestýlky, až Záchod lehnul a děda vždycky vyřkl zásadní pointu.
Pod vlivem hrkání té pětapadesátek se tenkrát dědovi roztřásly ruce, takže Záchod dlouho stát nevydržel: „Je to v hajzlu… ale Rusáci tu byli už předtím, to si pamatuj, řekl důrazně.“
Čtěte také
Myslela jsem, že po revoluci děda pookřeje, ale jeho duše jako by uvízla v minulosti a jeho tělo se naopak v přítomnosti cítilo nepatřičně. Nové věci jako bankomaty, všechno digitální, internet, pizza a babiččin melír děda odmítal nebo nevnímal.
Vybudovala jsem mu tedy v pokoji historický koutek s válečkovým vzorem na stěnách, kam jsem nanosila předměty ze starých časů: gramofon s rychlostí 78 otáček za minutu, karton startek bez filtru, staré tiskoviny… ale vyjadřovat se pořád k neexistujícím frontám na banány, k totalitě, a být tak dobrovolně uvíznutá v minulosti mě moc nebavilo. Navíc mi došlo, že děda prostě ztrácí krátkodobou paměť.
V 3D tiskárně vytisknout banány
Čím víc aktuálních témat jsem přinášela, tím víc se děda uchyloval k Záchodu jako k poslednímu pilíři naší komunikace, která už ale spočívala jenom v tichém tahání karet. Začala jsem být na hru alergická.
Čtěte také
Jednou jsem na internetu narazila na zajímavý článek o pokusu na myších – takzvané „parabióze“. Vědci totiž zjistili, že transfúze krve mladých myší starým vede k omlazení a k regeneraci paměti. Myši se k sobě přišijí, propojí se jejich krevní oběhy a jejich krev se tak promísí. Stará myš zbystří, mladá se mírně zpomalí.
Šla jsem s tím za dědou: „Třeba to jde i u lidí. Nezkusíme to?“
„Mám se stát upírem, který se přiživuje na krvi mladších ročníků? To mi připomíná ruskou invazi...“
Probouzím se na nemocničním lůžku vedle dědy. Všechno mě bolí, zatímco fresh děda vyťukává něco do krabičky.
Děda: „Chápeš, že v 3D tiskárně by šly vytisknout i banány? To je mega hustý.“
Já: „Nechápu… Dáme Záchod?“
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
