Eva Turnová: Nabíledni, na černinoci
Ve svém textu Očištění Pavel Zajíček píše: „Každou vteřinu bychom měli bejt připravený na konec…“ Jenže v úterý se ukázalo, že na ztrátu blízkého člověka se připravit nedá. I když se už dlouho dalo očekávat, že konec přijde brzy a bude pro Pavla snad i jistým osvobozením.
Po té zprávě se mi okamžitě před očima začal odvíjet film tak živý, že tělo vůbec nezvládlo vnímat rozpor mezi silnou vzpomínkou a krutou realitou.
Čtěte také
Nevěděla jsem, co mám dělat. Opila bych se, ale došlo mi víno. A taky mi došlo, že nikoho takového, jako byl Pavel, už nikdy nepoznám.
Byl obdařen obrovskou imaginací, křehkou poetikou a zvláštní energií, která člověka vtáhla do úplně jiné dimenze. Jeho básně byly provokativní, existencionální, milostné, často to byla jednoduchá spojení, která ale nikdy nezněla jako klišé, naopak vracela slovům ztracený smysl.
Koncerty DG 307 jsem vždycky odehrála ve snovém transu, jako by nám všem kolovala v žilách stejná krev.
Opravdovost
Přes své charisma byl Pavel svou podstatou plachý samotář. Pobyt na Borech, kde na něj nasadili provokatéra, ho navždy poznamenal. Několik měsíců ve vězení vůbec nepromluvil. Ani dlouho po tom často nedoříkával věty, někdy ani slova.
Čtěte také
Zítra přines do zkušebny „mag“ a nemám ani „ká“ – jsou jeho legendární výroky, kterým jsme se pak už smáli a Pavel se občas křivým koutkem úst taky spokojeně pousmál, jako by byl rád, že je součástí té naší lehkosti.
Všechno dělal s nasazením, byla to pro něj otázka života a smrti, a přitom na ničem nelpěl.
„Vždyť jsme jenom taková náhodná loď snivců…“ – byla jeho oblíbená věta.
Ve středu přijeli filmaři natočit pár slov k Pavlově úmrtí.
„Tak my vám tady dáme mikrofon a můžem začít.“
Čtěte také
„Co jste točili teď přede mnou?“
„Útok traktorů na Prahu.“
„Možná se během mluvení rozbrečim.“
„Tak to vystřihnem.“
Kluci jedou řemeslo a já tu mluvím o někom, koho jsem milovala.
„Co vás na Pavlovi Zajíčkovi přitahovalo nejvíc?“ zeptá se redaktor.
Ta opravdovost, o který se vám nikdy ani nezdálo, chtělo se mi zakřičet.
Před časem jsem mu věnovala text, který už neuslyší, tak aspoň tady.
V pět hodin ráno
mícháš tužkou kafe,
a srkáš křivým koutkem úst.
Mokrou tuhou
kreslíš letícího ptáka,
a dál nevim.
Na ulici chodí lidi bez tváří,
tvá hlava není na mým polštáři,
o ničem nesním.
Vzduch líbat nemohu
a víc nesmim,
a dál už nevim.
Je nabíledni a možná na černinoci,
že ven ven dnes už nepudem.
Snad jsi byl, drahej Pavle, připravenej…
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
