Eva Turnová: Maraton s mnichem
Průměrný člověk celý život osciluje mezi pohybem a přidušením z nehybnosti. Prvních pár let v jakémsi šoku z narození naběhá stovky kilometrů, aniž by věděl proč. Zhruba s prvními beďary přichází silná nechuť k tomu se vůbec hnout z místa. Abych se vykroutila ze školních aktivit s nulovou aurou, jako je lyžák, kapala jsem si dokonce benzín do spojivek nebo ujídala mazací vosk. Zároveň jsem čekala na nějaký ultra mystický impuls, který by mě rozpohyboval.
Tušila jsem, že to dokáže jen člověk, se kterým mě bude spojovat spiklenectví založené na naprosté víře ve mně bez očekávání jakýchkoli výsledků.
Čtěte také
Prvním adeptem byl mistr gymnastiky Kamenář. Kvůli jeho tantrickému výrazu jsem byla ochotná jít do mostu na nechutném linu. Bohužel vůbec nepochopil podstatu naší symbiózy a vyškrtl mě kvůli nepropnutým nohám.
Druhý adept byl softballový trenér Endršt s vozíkem plným míčků a vizionářským pohledem. Stala jsem se chytačem humanitního týmu. Míčky mě míjely a přistávaly ve stáncích s pivem, odrážely se od psích čumáků, a končily v záhybech letenského cirkusu. Po půl roce chňapání naprázdno mě ortel týmu opět uvrhl do stavu nehybnosti.
Byl shrbený, stále se hihňal
Když jsem si šla ze zoufalství do Stromovky rychlou chůzí obejít kachní rybník, najednou jsem cítila, že se ke mně někdo přidal. Zrychlila jsem, on taky.
Podívala jsem se na něj. Byl to jakýsi tajemný mnich ve tmavočerveném hábitu. Běželi jsme mlčky vedle sebe, on byl shrbený a celou dobu se hihňal. Když jsem dobíhala domů, odpojil se.
Čtěte také
Vůbec jsem si na něj pak nevzpomněla, ale příště tam byl zase. Náš pravidelný jogging občas zpestřil nějakou, pro mě zásadní, radou. Jako třeba „napiš knížku“ nebo „vydrž s tím Tomášem, má tě rád“. Když pršelo, se smíchem vyslyšel moje tiché přání a déšť zastavil.
Brzy jsem měla pocit, že uběhnu maraton, přestože mám na sobě tepláky s vyboulenými koleny, vybledlé tričko „I´m rebel“ a občas zakopnu o vlastní palec.
Po letech, když jsem na běhání neměla čas, mi došlo, že mnich byl vlastně můj nejvnitřnější hlas.
Ještě jsem to nezkoušela, ale myslím, že kdybych chtěla, tak určitě udělám most, chytnu míček a začnu vidět auru lyžáku.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
