Eva Turnová: Magor a jeho doba

Jde o sérii čtení, které se odehrávají na netradičních místech Starého města v půlhodinových intervalech. Posluchači mají mapky, čtvrt hodiny poslech a čtvrt hodiny přesun na další místo. Moje literární show bude probíhat v bytě nazvaném Flat gallery. Úryvky většinou zaznívají z úst profesionálních herců, snad si udržím odstup, číst devětkrát stejný text je nálož.

Eva Turnová: Višnuismus

• Upravit
• Smazat

Po vydařeném křtu své knihy chytám tágo. Chci už jen tak bezstarostně spočinout doma a na nic nemyslet.

Sedám si na židli, kterou obklopuje průhledný závoj, kdo mě chce vidět, musí se sehnout a nakouknout pod něj. Sympatický majitel bytu pronese krátký úvod, sehne se a pozdraví mě. Začínám číst úryvek, o tom, jak básník Martin Ivan Jirous, řečený Magor, prožíval osmašedesátý rok.

On sám zdůrazňuje, že nijak zvlášť, protože se s manželkou Věrou soustředili na chov volavky purpurové, která se jim vylíhla pod svetrem. Je to samozřejmě nadsázka, protože už o odstavec níž se píše, jak se Magor jasně vymezuje vůči Vaculíkovu provolání Dva tisíce slov z léta 1968; tvrdí, že navzdory zdání politických změn stále platil mocenský monopol komunistické strany, který byl v jeho očích skutečnou příčinou všech podstatných problémů.

První a druhé čtení jde hladce, všímám si, že nálada je jiná než v Čechách, jakoby kolektivní vědomí bylo naladěné na klidnější notu; při třetím čtení se začínám nořit do textu a vedu s postavami vnitřní dialog.

Magor a jeho doga

Při čtvrtém expresivně vypíchnu Magorovu jemnou hravost a zároveň jeho všudypřítomný skepticismus. Na pátém čtení je narváno, majitel, úvod, sehnutí a pozdrav, text už mi přirostl k srdci, a tak zkracuju, prodlužuju, pokládám se emotivně do pasáží s intervencí sovětských vojsk.

Eva Turnová: Greta a elemka

• Upravit
• Smazat

Jedu autem na sraz s kapelou a spěchám. Projíždím jednosměrkou, která se v jednom místě zužuje, ale bývá tu běžný provoz.

Při šestém čtení se rozšiřuje můj rádius, vedu vnitřní dialog už i s lidmi v místnosti, kteří jakoby říkali: My už jsme tady tak trochu za vodou, vybrali jsme si jako vzor arbitr elegance a ten následujeme, kdežto vy pořád strašíte s tím vaším mezulánem. Do sedmého čtení se snažím mezi řádky propašovat zprávu: Jo, máte pravdu, ale u nás už se to snad taky trochu hejbe.

Při osmém čtení mě můj tvořivý přístup dohání, místo Magor a jeho doba, řeknu Magor a jeho doga. Beru to jako znamení, a tak zklidním ego a s pokorou se vracím k původní interpretaci.

Poslední čtení je déjà vu úvodního. Krásný a silný zážitek. Proslov, závoj, pozdrav, čtení a konec. Díky Marku, snad jsem to s tím tvořivým přístupem nepřešvehla.