Eva Turnová: Lodní vopice aneb Rozvolňování na lodi (A)void

4. červen 2021

Loni jsem si slíbila, že využiju epidemická omezení k sebezdokonalování; napíšu knihu, stanu se zdatnou basistkou a připravím výstavu s názvem Obrazy a jiné surovosti. Nejdřív jsem pořádně vygruntovala, aby zdokonalování probíhalo v harmonickém prostředí, a pak jsem začala kontemplovat.

U toho nakonec vlastně zůstalo, s nedostatkem podnětů byl vrcholem mojí roční kreativní činnosti jeden fejeton týdně. Komunikace s blízkými se omezila na plaché telefonáty, mnozí z nás zapluli do vnitřního modu příliš a při představě blížící se konfrontace s vnějším světem se spousty lidí zmocňuje panika.

Čtěte také

I já se pomalu chystám na návrat do předcovidového prostředí. Začnu účastí na knižním festivalu, který proběhne na lodi (A)void Floating Gallery. Nechám své knihy na stánku kamaráda a pak si je jen přijdu vyzvednout, víkendový šrumec bych ještě asi psychicky neustála.

V neděli odpoledne vyrážím vyúčtovat prodej. Plížím se pokradmu podél boku lodi, abych nebyla nápadná. Jenže v okamžiku nepozornosti mi zajede noha mezi provázky na můstku vedoucímu na loď a já vyjeknu při představě, že spadnu mezi smečku přemnožených nutrií.

Tímto nechtěným přešlapem jsem na lodi odstartovala mnohočetnou konverzaci, na kterou jsem ještě vůbec nebyla ready.

„Jé, podepíšeš mi knížku?“

„Pojďme si je vyměnit…“

„Zahráli byste u nás?“

Politickej nápad

Úplně mi vyschlo v hrdle z odpovědí, dám si jenom na baru nealko a půjdu. Než jsem si ale stihla objednat vodu, po pultu už fičely sklenky s kvalitním rumem. Paprsky slunce nám romanticky ozařovaly intelektuální patky. Návrat se dá možná zvládnout. Jen tak pro legraci měním s barmanem drinky za zbylé díly svých knih.

Čtěte také

Toho se chytne solidně vyhlížející starší pán a dožaduje se slevy. Barman se ale nedá:

„Pane, já žiju v Německu a tam se zrovna vede diskuze na téma, že nejbohatší lidi ve společnosti jsou důchodci. Možná by stálo za to, kdybyste si dokázali odepřít několik měsíců důchodu.“

„Jak to myslíte?“ bránil se pán.

„No, že by proběhl transfer peněz na mladší generaci. Když jsou peníze navíc, tak ať je dá Babiš těm nejchudším důchodcům. Na což zrovna vy nevypadáte.“

Čtěte také

Vedle mě se ozve harmonikář Václav Koubek:

„Přesně, taky jsem důchodce, pane. A ty tři stovky navíc radši transferuju do pití tady pro mládež. Mám totiž takovej politickej nápad. Zoologická zahrada prej plánuje poslat tři vopice na zrekuperování do Afriky, tak mě napadlo, že bych někde sehnal kůže a místo těch vopic bych tam poslal tři členy vlády. Ale nevím, kde bych ty pravý vopice skladoval...“

Tak jsem ráda, že se všechno pomalu vrací do normálu, jenom zrekuperuju vopici, se kterou jsem se probudila.

Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz

autor: Eva Turnová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.