Eva Turnová: Kokory
Chtěla jsem seznámit mámu s přítelem, který hraje divadlo. „Co kdybych jí prostě vzala na představení?“ napadlo mě. „Jo, a když se jí nebude líbit, bude si myslet, že chodíš s jelitem.“ „To je pravda, navíc nesnáší, když musí mít dlouho skrčený nohy.“
Nakonec to vyřešila máma: „Moje známá na Moravě bude zabíjet. Nechcete jet se mnou?“
Čtěte také
Půjčili jsme si novou škodovku od kolegy z dabingu, nabrali mámu a vyrazili na mou první zabijačku. Já si teprve dělám řidičák, ale David perfektně řídí, aspoň získá u mámy kredit.
Po několika hodinách jsme dorazili do cílové vesnice Kokory. U domu z luxferů stálo prase a nepřetržitě kvičelo naším směrem. Kolem stála řeznická parta v zástěrách. Vystoupili jsme, ale dovnitř se nám moc nechtělo.
„Tak děkuju, byla to teda strašná jízda, mám úplně dřevěný nohy. Jdu to rozhejbat,“ zahustila atmosféru máma.
Kokora zní víc japonsky
„Ok, tak my se jedem ještě projet, David mě chce naučit podřazovat. Hlavně nezačněte míchat krev beze mě.“
Vyjíždíme a David vtipkuje: „Jakmile dorazíte do moravské Kokory, slíznete slušnou porci lekce pokory.“
Čtěte také
„Do Kokor,“ opravuju ho.
„To je fuk. Kokora zní víc japonsky.“
David mi předvádí, jak se správně rozjíždí, hned za vesnicí názorně podřadí, jenomže auto dostává na jemné šotolině smyk, já letím oknem ven, David vyskakuje.
Auto je v plamenech. Hasiči přijíždí ve chvíli, kdy už není co hasit. Vezou mě do nemocnice, kde zjistí vnitřní krvácení. Mám před sebou těžký úkol: Vyzvednout pyžamo v břízolitovém luxferáku a oznámit mámě změnu plánu.
Do nemocnice?
„Co jste dělali pryč dvě hodiny?“ sjede mě máma.
„Auto shořelo a musím do nemocnice. Mám otřes mozku a krev v moči. Venku čeká sanitka.“
„Něco s mozkem máš určitě, ale s tou krví to není vtipný, prostě jsme na tebe už nemohli čekat, srazila by se. Nandej si prdelačku.“
Čtěte také
Ukázala jsem mámě několik vyražených zubů a bouli na hlavě. Do toho zavolal majitel vozu Vláďa Kudla.
„Tak co seznamka? Lepší než divadlo?“
„To rozhodně,“ odpovím.
„Co auto? Neškrábli jste to, že ne?“
„Neškrábli.“
„Uf, to jsem si oddych. Nezapomeň nalepit dálniční známku.“
„Ono není kam…“
„Jak není kam? Na skle je ještě spousta místa. A vemte to zpátky přes myčku.“
„Určitě.“
Loučím se s vytřeštěnou mámou, Davidem, zabijačkovým týmem a jedu se hospitalizovat. Seznamka proběhla beze mě a dodnes nevím, jak se míchá krev.
Vím ale, že: „Když prase kvičí u vrat Kokor, navždy utichne váš motor.“
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
