Eva Turnová: Jablečný koláč
Kdysi jsem asi půl roku psala povídku o svém bývalém. Věřila jsem, že až si ji přečte, pochopí, že se ke mně nechoval úplně fér. Po přečtení mi řekl: „Hustý. A o kom to bylo? Znám ho?“
V tu chvíli mi došlo, že jsme celou dobu žili každý v jiném příběhu.
Připomněl mi to dánský film Adamova jablka.
Čtěte také
Neonacista Adam přijede na faru, kam byl přidělen v rámci veřejně prospěšných prací. Fanaticky věřící farář Ivan řekne Adamovi, že už se ho nemohl dočkat a že jako neonacista vůbec nevypadá. Chce mu vzít tašku a hned slízne facku.
„Chápu. Lidé, co byli ve vězení, jsou na své věci asi dost hákliví,“ řekne.
Hned první den pobytu na faře Adam sundá ze zdi kříž a místo něj pověsí Hitlera.
Ivan vejde do pokoje a zavadí pohledem o fotku.
„Fešák! Tatínek?“
„Ne, Hitler,“ řekne Adam otráveně.
„Aha, já myslel, že Hitler měl plnovous.“
„Ne. To byl Stalin.“
Čtěte také
Ivan svěří Adamovi jediný úkol. Má se starat o starou jabloň a upéct z jejích plodů koláč.
Jenže strom napadnou havrani, pak červi, zuboženou jabloň sežehne blesk, a nakonec nefunguje ani trouba. Pro Adama je každá další pohroma důkazem, že svět je zlý. Ivan ale každou z nich vnímá úplně jinak. Stejně tak si odmítá připustit, že jeho vlastní syn je chromý. Pořád se přitom vrací ke koláči.
Nakonec to Adam nevydrží:
„Ivane, vzdej to! Tvůj fracek je chromajzl! Přiznej si to. Bůh tě nemá rád!“
Ivan odpoví:
„Ale no tak, možná je trochu na štíru s velkou násobilkou...“
Teprve když Ivan zkolabuje, Adam koláč upeče.
Možná právě proto mi ten film utkvěl v hlavě. Lidé se totiž nemění ve chvíli, kdy prohrají hádku, ale až tehdy, když jsou na chvíli nuceni žít jiný příběh.
Možná jsem tehdy místo povídky měla nechat svého bývalého upéct koláč.
Jenže on už se mnou dávno nepek.
Zato já mu dělala troubu.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
