Eva Turnová: Česká ruleta
Moje nutkavá potřeba překvapovat má většinou burcovací ráz – s cílem zachránit všechny kolem od zabřednutí do nehybného močálu banalit.
Začalo to v dětství útěkem z domácího vězení naší chaty na Trojském ostrově pod nedaleký dub ve Stromovce. Když jsem přečetla Zpověď dítěte svého věku, knihu, kterou jsem nepochopila a dojedla pytlík s burisony, po kterém jsem se nafoukla, vrátila jsem se do osady, která mezitím ožila hledáním pohřešovaného děvčátka.
Čtěte také
Mým mottem bylo: „Nou mór zarach, plís.“
Na střední škole jsem přestřihla šňůry od všech telefonů ve sborovně nejen proto, aby se díky rozhovoru se zubařkou neprofláklo, že razítko v omluvňáku je bramborový fejk. Byla to zároveň hozená rukavice celému učitelskému sboru. Vyhmátnou školníka, který tou dobou čichá čikuli ve skladu nářadí? Co si bez telefonu počne češtinářka Vavrošová, která by si za hovor za paušál vymlátila panty?
Mým mottem bylo: „Méně slov!”
Šla jsem vzbudit rozruch
Nedávno mi začaly mé vlastní aktivity zavánět zteřelostí. A tak si navléknu tepláky a rozhodnu se zajít někam, kam obvykle v teplákách nechodím a vzbudit rozruch. Otevřené dveře do kasina rozhodly.
Čtěte také
„Co když mě vyhodí hned ve dveřích?“ řekne můj první vnitřní hlas.
„No a co, sám psychiatr Radkin Honzák říká, že traumatu z odmítání se zbavíme právě tím, že mu půjdeme naproti,“ odpoví druhý.
Vcházím dovnitř. Nudně sošná krupiérka shrabává žetony. Vytůněnci si stírají orosené zátylky. Večer si koleduje o překvapení.
„Tepláky zatím moc neskórují, co?“ řekne první hlas.
„Možná zabere stojka, při které převrhneš stůl,“ navrhne druhý hlas.
Čtěte také
Jdu na to, ale neodhadnu rozběh a do stolu jen drcnu. Z rulety vylítne kulička a začne skákat po místnosti.
Krupiérka ožije:
„Kuličko, pocém! Okamžitě se vrať, nebo na to kašlu!“
Kulička vyskákala ven ze dveří a krupiérka za ní.
Z dálky se ozývá: „Kuličko, když můžeš zdrhnout ty, tak já taky...“
V místnosti nastává totální chaos, žetony jdou úplně stranou, bezprizorní gambleři se začnou tahat o skutečné peníze, které mezitím osiřely na stole.
Můj první hlas smeká před krupiérkou, která přistoupila na mou hru.
„Za tohle si zasloužíš dvojitýho jamesona,“ řekne druhý.
Jdu k baru a vítězoslavně utrousím: „Jednoho dvojitýho jamesona.“
Od baru se ozve: „V těch teplákách vás, bohužel, neobsloužím.“
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
