Euroústava

Na schůzce v Madridu se o víkendu dvacet ze sedmadvaceti členů EU vyslovilo pro to, aby se v dalších úvahách o budoucnosti Unie vycházelo z původního dokumentu. Jsme stejného názoru? Anebo nejsme? Při absenci vnitropolitického konsenzu nám hrozí, že za názor České republiky budou v Evropě brány názory našich vyhlášených euroskeptiků. Naši politici by si měli vzpomenout, že jim občané v referendu řekli, že se cítí být Evropany. Plyne z toho, že vedle obhajoby českých zájmů v Evropě, přísluší politikům také hájit evropské zájmy v Česku.

V tomto směru ovšem zatím nemáme za co politiky chválit. Jejich podezíravost vůči Bruselu, nejrůznější invektivy, jízlivosti a obecná nechuť hledat společnou evropskou řeč budí dojem, že za nás v Evropě mluví agenti Kremlu, Washingtonu či Pekingu. Jsme-li ovšem Evropané, měli by nás místo euroskeptiků spíše reprezentovat lidé, kteří se také cítí v Evropě doma, jsou na Evropu pyšní a mají Evropu rádi. Mělo by to dvě výhody: nedělali by nám ostudu a nemuseli bychom se za ně stydět. Naši partneři v Evropě zatím nevědí, co si o nás myslet. Co je horší, nevíme to ani my. A odhlasovalo se, že se o tom nebudeme bavit.