Estébák, kterému vadilo šikanování věřících
Jaroslav Lamr je bývalý důstojník Státní bezpečnosti. K StB nastoupil v roce 1971 a zůstal u ní 10 let. Odešel, protože se mu nelíbilo, jaké lidi komunistický režim označoval za nepřátele.
Příčilo se mu vydírat a šikanovat věřící, trampy, hudebníky, disidenty jenom proto, že tito lidé chtěli žít svobodně a nezávisle.
Jaroslav Lamr patří mezi hrstku bývalých estébáků, kteří jsou ochotní otevřeně vyprávět svůj příběh.
Ve službách policie byla nuda
Původně lesák, myslivec a tramp Jaroslav Lamr se na vojně rozhodl vstoupit do služeb policie.
Na doporučení příbuzných vyplnil přihlášku do KSČ a podal si žádost na ministerstvo vnitra: „StB měla kolem sebe něco tajemného. Táhla mě k ní jakási touha po dobrodružství,“ vysvětluje Lamr, jehož otec sloužil v menším městečku u Příbrami jako policista VB.
Lamr k jeho nechuti nastoupil k 5. správě MV, tedy ke „strážákům“, kteří hlídali a zajišťovali bezpečnost objektů a osob podle potřeb ÚV KSČ.
Každý den hodinu a půl dojížděl do služby, aby pak celý den proseděl na vrátnici v budově ÚV KSČ na Svobodově nábřeží v Praze. Dnes tady sídlí ministerstvo dopravy.
Nudu, kterou zažíval, do té doby nepoznal:
„Zapisovali jsme příchozí, zdravili a strážili budovu. S dobrodružstvím, které jsem si představoval, to nemělo nic společného. Viděl jsem tam ale zajímavé lidi, kteří chodili na ÚV. Umělce, známé tváře. Co tam asi dělali? Jestli si šli pro povolení, nebo se doprošovat, to nevím, ale co asi jiného!? Viděl jsem tam herce Sováka, Petra Spáleného, Horníčka. Wericha ale nikdy,“ popisuje Lamr svoje estébácké začátky.
S nadřízenými se hádal, nakonec od Stb odešel
V roce 1971 mu na ministerstvu vyhověli, přeřadili ho do Příbrami na oddělení StB, které plnilo kontrarozvědné úkoly:
„Měl jsem sledovat zahraniční cizince, verbovat v jejich okolí, hrabal jsem se v soukromí lidem, za kterými tito lidé jezdili. Špiony jsem ale nikdy neodhalil,“ říká Jaroslav Lamr, který své zkušenosti u StB sice nelituje, protože jak říká, nikomu nikdy neublížil, nikoho nedostal do vězení, přiznává však, že se vědomě podílel na udržování komunistů u moci.
Že není všechno v pořádku, si uvědomil, když po něm jeho nadřízení požadovali pronásledovat jehovisty v kraji: „To se mi prostě příčilo. Nebyli to žádní vandalové, příživníci. Režim po nich šel jen kvůli jejich víře. To mě opravdu štvalo.“
Jaroslav Lamr se s nadřízenými hádal, když požadovali likvidaci trampských osad v Brdech, kam kdysi jako mladý sám jezdil.
„Enormní tlak na nás vyvíjeli z Prahy. Museli jsme zakládat operativní svazky na prověřované osoby jen proto, co kdyby náhodou ti lidé něco udělali. Nic neudělali, ale my je měli kontrolovat. To jsem si uvědomil, že musím pryč. Chtěl jsem odejít někam, kde bych dělal něco užitečného,“ vysvětluje svůj odchod od StB.
Když si podal žádost, opět mu ministerstvo vyšlo vstříc, a přeřadili ho k obecné kriminálce u VB v Příbrami.
Poslouchejte jeho životní příběh kdykoli nahoře v článku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
