Epidemiologické studie by za běžných podmínek probíhaly déle a předcházely by jim předběžné testy

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Koronavir (ilustrační foto)

Testy na rozšíření koronaviru mezi populací probíhají v mnoha státech. Podle vědců nám ale mohou důležité informace unikat nebo se nevhodnou metodou testování zkreslit.

Určování počtu lidí, kteří v naší zemi prodělali skrytou bezpříznakovou nákazu novým koronavirem, začíná právě dnes. V zahraničí proběhly podobné testy s různými výsledky. Rakousko a Nizozemí hlásí nízký počet objevených případů, zato předběžné výsledky z části Německa a Kalifornie ukazují poměrně vysoká čísla.

Uplatňovaná metoda testování může výsledky testů ovlivňovat. V současnosti si totiž odporují požadavky na rychlost a přesnost. Klasická epidemiologická studie by za běžných podmínek přinesla výsledky v řádu týdnů a začínala by nejprve validací samotných testů. Stovky nakažených a nenakažených osob by se předběžně testovaly různými metodami. Díky tomu bychom věděli, jak přesné budou závěrečné výsledky. Tento postup ale mnohdy není možné dodržet a používají se nové, neosvědčené testy.

Upozorňuje na to článek na webu časopisu Nature. Odborníci například kritizují testování v kalifornském okresu Santa Clara, kde zřejmě použili málo validované testy a měli příliš mnoho falešných pozitivních výsledků. Autoři kromě toho kritizovali také výběr vzorku populace.

Výběr vzorku populace může výsledky testování zkreslit. Pokud nábor dobrovolníků probíhá na sociálních sítích, mohou se více ozývat lidé, kteří mají podezření na nějakou nemoc, a naopak méně lidí zcela zdravých, uvedl Malm Kilpatrick z univerzity v kalifornském Santa Cruz. Ve stejném článku Christian Drosten z berlínské Charité hodnotí testování obyvatel německého městečka, kde v únoru lidé hromadně slavili masopust. Lokálně zde tedy může být vyšší počet nakažených a výsledek nejde zobecnit pro celý region.

Zjišťování výskytu protilátek

Situace je komplikovaná také v ohledu diskutovaných rychlotestů, které určují výskyt protilátek proti novému koronaviru. Nepřesnost při takových měřeních je možné přirovnat k měření alkoholu v dechu člověka a k přesnému rozboru krve v laboratoři. Měření příručním přístrojem může někdy hlásit falešný poplach, například lék proti nachlazení považuje za alkohol. V případě protilátek zachytí protilátku proti jinému původci onemocnění. Například proti některému z dalších čtyř druhů lidských koronavirů, které nachlazení způsobují.

Jak se hodnotí přesnost testů?

U prováděných testů musíme dopředu přesně znát přesnost pozitivních i negativních výsledků. Hodnotí se dvěma základními parametry: selektivitou a specifitou. „U každého testu se určuje, kolik pozitivních vzorků označil jako pozitivní, a pak také to, zda přesně určil, co určit měl,“ řekl ve Studiu Leonardo klinický mikrobiolog Pavel Čermák z Thomayerovy nemocnice. „K nesprávnému určení mikrobiální infekce může třeba vést přítomnost jiného mikroba.“

Testy protilátek jsou jedním ze způsobů, kterým náš obranný systém reaguje na nákazu. Kdo má pozitivní protilátky, ten se s dotyčným původcem setkal a v tuto chvíli je podle druhu protilátek buď nemocný, nebo odolný vůči nákaze. Lidé, kteří se s virem setkali, ale nemocní být nemusejí. „Někteří pacienti mohli mít bezpříznakové stádium onemocnění či jeho průběh a nemuseli si vytvářet protilátky ve velké míře. Můžou pak být falešně negativní,“ upozorňuje Čermák.

Lidská imunita totiž má i další mechanismy, jak se bránit nákaze. Buněčná imunita nepoužívá protilátky, ale je také schopna si původce nemoci pamatovat. Jak dlouho taková imunita vydrží, ať už protilátková nebo buněčná, se předem nedá zjistit. Třeba u planých neštovic je celoživotní, u jiných viróz může časem vymizet.

Spustit audio
autoři: Martin Srb , mrk

Související