Elzbieta Ledererová. Polka, která bojovala s československou Státní bezpečností

Rodina Ledererových v roce 1980
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Rodina Ledererových v roce 1980

Když v roce 1978 vznikal v Československu Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, byla mezi jeho členy i žena, která neměla československé občanství. Žila v Praze, byla ale polskou státní příslušnicí: Elzbieta Ledererová.

Elzbieta Ledererová v polovině 70. let

„Bylo mi Eluš líto. Co dobrého vlastně se mnou prožila? Před 11 lety opustila domov, svou Varšavu, a pustila se do neznáma. Mne znala jen z korespondence – spolu jsme pobyli nemnoho dní. Už se mnou prožila vzestup a pád pražského jara, dvě zatčení, domovní prohlídky a osamocení, když jsem byl ve vězení.“

Tato slova věnoval český novinář Jiří Lederer ve vzpomínkové knize Touhy a iluze své manželce Elzbietě Ledererové – vůbec jediné člence Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), která neměla naše občanství.

Vězněný manžel

Elzbieta Ledererová (1932-2017) se narodila v Dolním Kazimierzi v Polsku, vystudovala filologii a po škole se věnovala herectví. V roce 1967 se provdala za Jiřího Lederera, se kterým žila v Praze. Psala do polských novin, spolupracovala s polským kulturním a informačním centrem a pracovala jako překladatelka.

Ledererovi na Vánoce 1981, už v SRN

Po roce 1968, ve kterém její manžel prožil jeden ze svých novinářských vrcholů (Jiří Lederer patřil mezi nejznámější tváře reformní žurnalistiky), čelila perzekuci ze strany Státní bezpečnosti. Lederer byl v 70. letech z politických důvodů opakovaně vězněn: v roce 1970 a znovu v letech 1972-1973 a 1977-1980.

Oba manželé patřili mezi první signatáře Charty 77, v roce 1978 byla Ledererová mezi zakládajícími členy VONS – a to v době, kdy byl její manžel ve vězení a on sama doma s dcerou Monikou.

Nucené vystěhování

Po propuštění Jiřího Lederera byla rodina zařazena Státní bezpečností do akce s krycím názvem Asanace, jejímž cílem bylo vystěhovat některé disidenty z republiky. Poté, kdy Elzbietě Ledererové (jako občance Polské lidové republiky) hrozilo, že jí nebude prodloužen pobyt v Československu, rozhodla se rodina pod nátlakem vystěhovat do Německa.

Elzbieta Ledererová v září 2010

Jiří Lederer tam dál působil jako publicista, zemřel v roce 1983. Jeho manželka se stala spolupracovnicí pařížského exilového časopisu Svědectví; po roce 1989 dlouho marně usilovala, aby jejímu manželovi bylo vráceno československé občanství.

Elzbieta Ledererová dostala v roce 2014 Cenu Václava Bendy, kterou uděluje Ústav pro studium totalitních režimů. Pohřbena byla na hřbitově v německém Bad Birnbachu, kde je hrob jejího manžela.

„Takovouhle ženu mi seslalo samo nebe! To bylo největší štěstí mého života! Nejraději bych Tě stiskl, pohladil a zulíbal Tvé oči, Tebe! Děkuju Ti, děkuju Ti za všechno, co bylo i co je,“ napsal své manželce Jiří Lederer z vězení 13. února 1977. Elzbietu Ledererovou a její složitý život připomíná v pořadu Portréty historik Petr Blažek.

Spustit audio
autor: David Hertl

Související