Eliška Přemyslovna byla ctižádostivá, ne jenom oběť své doby, říká historička Lenka Bobková

Čtěte také

246. schůzka: Rok 127. (a poslední) lucemburské vlády u nás

Dne 28. září si, kromě smrti svatého Václava, připomínáme i úmrtí přemyslovské princezny a české královny Elišky. Co o ní dnes víme, přibližuje Lenka Bobková z ústavu Český dějin při Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

„Narodila se do doby upevněné vlády Václava II. Jako dítě zažila velký vzestup dvora i jeho slavnou korunovaci. Nicméně – záhy se musela vyrovnat se ztrátou matky. Dalším zvratem v královské rodině pak byl druhý sňatek Václava II. s mladou Eliškou Rejčkou, jen o čtyři roky starší než tehdy byla sama Eliška.“

Podle historičky Bobkové tady byly dvě možnosti – buď se obě mladé ženy stanou přítelkyně, nebo sokyně. Nakonec se naplnila druhá varianta, která ovlivňovala Eliščin život i v letech dalších. Brzy na to zemřel i samotný král Václav II. a následně přišla i násilná smrt jeho syna Václava III., což uštědřilo rodu Přemyslovců fatální ránu, protože vládnoucí dynastie tak vymřela po meči.

Boj o trůn

Smrtí následníka trůnu se politická situace v zemi výrazně proměnila. Na královský stolec si totiž mohlo dělat nárok hned několik potenciálních kandidátů – nejen manželé provdaných dcer zesnulého Václava II., ale třeba i říšský panovník.

Čtěte také

Na dvoře Václava II.

„Nastalo zděšení a určité rozpaky, co vlastně mají dělat dál,“ komentuje stav v Českých zemích Bobková. Tehdy vládnoucí římsko-německý král Albrecht Habsburský se pokusil uplatnit svůj vliv, což vedlo ke změnám na českém trůnu, kdy se stal panovníkem jeho syn.“

Po smrti Albrechtova syna na trůn nastoupil manžel nejstarší Přemyslovny Anny, Jindřich Korutanský. Proti němu se ale v zemi vytvořila opozice a nejmladší ze sester, stále ještě neprovdaná Eliška, se pro Jindřichovy odpůrce stala nadějí.

„Cisterciáčtí opati ze Zbraslavského kláštera podporovali myšlenku změny,“ nastiňuje Lenka Bobková. Na říšský trůn tou dobou nastoupil nový panovník z rodu Lucemburků, jehož syna považovali za strategicky výhodného ženicha pro českou princeznu, a vzhledem k nízkému věku, i potenciálně tvárného krále.

Ctižádostivá Eliška se nechala opozicí přesvědčit o bezútěšné situaci v zemi i nutnosti obsadit trůn vhodnějším vladařem, a svolila k tomu, aby její ruka byla nabídnuta synovi Jindřicha VII., Janu Lucemburskému.

Eliška se postavila proti své sestře i vládnoucímu králi. Nebyla obětí spiknutí. Musela mít v sobě ctižádost.

Lenka Bobková

Přestože nešlo o jednoduchou diplomatickou misi, české delegaci se podařilo sňatek dojednat. Římsko-německý král sesadil z trůnu Jindřicha Korutanského a novým panovníkem v Českých zemích se stal jeho jediný syn, s princeznou Eliškou po boku.

Rozštěpená opozice

I opozice se ale nakonec rozštěpila, což vyvolalo spory mezi mladými manžely a jejich přátelství i partnerství se nakonec rozpadlo. Eliška tak poslední léta svého života strávila v ústraní.

Zemřela v mladém věku, v pouhých 38 letech a patrně na tuberkulózu, říká Eva Doležalová z Historického ústavu Akademie věd České republiky. Pohřbena byla podle svého přání v areálu Zbraslavského kláštera. Obřadu se pro pobyt v cizině neúčastnili král Jan, syn Václav (budoucí panovník Karel IV.), ani další nejbližší příbuzní.

Reprízu pořadu najdete v audiozáznamu.