Ekonomický růst zpomalil

V této chvíli není důvod k jakýmkoli obavám. Stále platí, že druhé čtvrtletí roku 2006 mělo třetí nejlepší výsledek od počátku ekonomické transformace. Síla české ekonomiky musela čelit mnoha nepříznivým vlivům a spíše se tedy zdá, že se s nimi vyrovnala víc než dobře. Přesto by měla nastupující Topolánkova vláda vzít pokles hospodářského růstu jako první varování, že prosperita není samozřejmý stav české ekonomiky a že žádná konjunktura netrvá věčně. Experti se shodují, že zřejmě vůbec hlavní příčinou poklesu je stejná událost, která ke zrychlení růstu v polovině roku 2005. Své výrobní linky otevírala kolínská automobilka Toyota-Peugeot-Citroen. Když se blížíme k prvnímu výročí otevření nové továrny, na růstu se její výkony už neodrazí.

Českým exportérům nepomáhá, že průběžně posiluje koruna, podniky také se značnou nelibostí snášejí růst ceny energií.

Lidé také mají stále víc peněz, nakupují, a tím rostou spotřebitelské ceny. To vedlo Českou národní banku k červencovému zvýšení úrokových sazeb. Podnikatelé s tím předem počítali a to je mohlo vést k opatrnosti při dalších investicích.

Neprospívá ani politická nestabilita po volbách, která teď dokonce hrozí nebezpečím, že se nepodaří sestavit rozpočet. Bývalý vicepremiér Jiří Havel však tvrdí, že politika se může vyvíjet jakýmkoli způsobem a masivní ekonomický růst v příštích třech letech to nezastaví.

Ovšem rozdíl mezi čísly 7,4 procenta v prvním čtvrtletí a 6,2 procenta v tom druhém je přece jen dost výrazný. V poslední době jsme si zvykli, že makroekonomické údaje jsou stále příznivější, to už nás v příštích letech nečeká. Růst zřejmě bude zpomalovat dál, naopak poroste inflace a spolu s ní i úrokové sazby - předpokládá se, že během příštích dvanácti měsíců o půl procenta. Mohou se připojit ještě další potíže - raději ani nemyslet, že se dostane do potíží světový trh s automobily. Z posledních zpráv o české ekonomice tak vyplývá jednoznačný závěr pro politickou reprezentaci, která se právě chystá sestavit rozpočet na rok 2007. Měla by dosáhnout co nejnižšího schodku, aby svým utrácením neroztočila inflaci do vyšších obrátek. Neměla by překračovat konvergenční program, který je třeba dodržovat, aby Česko vstoupilo do Evropské měnové unie v plánovaném roce 2010.

Nejde ani tolik o to, že odklad od jeden či dva roky by mohl sám o sobě způsobit nějakou katastrofu. Česká ekonomika by ale ztratila na dobré pověsti, jíž se v posledních letech těšila.

Bylo by tedy skvělé zavést vyšší rozpočtovou kázeň, anebo ji alespoň udržet ve stávající podobě. V rozháraných politických poměrech a navíc těsně před komunálními volbami je to však prakticky nesplnitelný úkol. V každém případě uslyšíme dílčí odpověď na tuto otázku už v pondělí, kdy nový ministr financí Vlastimil Tlustý představí svou první představu o rozpočtu.

Zpráva statistického úřadu připomíná politikům i velkým firmám, že všechno není úplně růžové. Údaje ze druhé čtvrtletí však ještě víc varují běžné občany. Vstupujeme do období, které může být pro rozpočty některých typů rodin docela složité.

Český kapitalismus totiž nepřináší jen vyšší prosperitu, ale zároveň zostřuje ekonomické poměry pro občany. Ukazuje se to v několika ohledech a hlavní z nich je zdražování komodit, které využívá úplně každý. O deset až dvacet procent se během posledních dvanácti měsíců zvýšily náklady na bydlení, za energie a základní potraviny. I když tedy rostou průměrné příjmy, mohou se některé rodiny mít hůře než před rokem.

Dá se to ukázat na příkladu horské vesnice, kde si občané zavedli topení na plyn. Náklady jim tedy rostou, to je nutí stále více pracovat. Hledají tedy práci ve stále větších vzdálenostech a potraviny také nakupují v odlehlých, ale přece relativně laciných supermarketech. Tím jim zároveň rostou náklady za dojíždění - měřeno penězi i vynaloženým volným časem.

Ke všemu je nabídka práce omezená. Většinu pracovních sil dnes potřebují automobilové továrny, které českou ekonomiku jednoznačně táhnou. Činí tak na úkor jiných odvětví - klesá výkonnost textilních fabrik a překvapivě se zastavuje rozvoj služeb. Přitom právě služby snadněji nabízejí pracovní místa i v těch nejmenších a nejvíc odlehlých lokalitách. Kdo všechna rizika nezvládne, může počítat s tím, že stráví většinu života na cestách a u výrobních pásů, kde nikdo nebude požadovat žádnou kvalifikaci.

Tento model rozvoje nastavila minulá vláda. Vedl k dílčím úspěchům, nový kabinet by měl ovšem zřejmá rizika odstranit. Bohužel v současných politických poměrech, kde dva znepřátelené bloky vedou nekompromisní válku, nikdo na změnu směřování české ekonomiky ani nepomyslí.

Údaje Českého statistického úřadu o vývoji ekonomiky v druhém čtvrtletí tedy rozvaděným stranám připomínají, aby se o rozdělení moci snažily rychle dohodnout, a potom udělaly také něco pro občany.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .