Ekonomická recese se vrací

V posledních třech měsících minulého roku klesala průmyslová výroba, zaměstnanost, maloobchodní obrat. Stagnoval export a stavebnictví. V sousedním Německu se zastavil mírný růst z předchozích čtvrtletí. Co je tedy na celkovém propadu překvapivého?

Pokud se experti diví opravdu upřímně, pak jim prostě nevyšla jedna z nadějí, ke kterým se upínají. Ekonomika totiž poklesla už ve čtvrtém čtvrtletí roku 2008. Snížila se tím srovnávací základna a tak nemělo meziroční zpomalení překročit čtyři procenta, jako tomu bylo v předchozích třech čtvrtletích. V zásadě by šlo jen o optický klam, ale dobrá čísla vždycky povzbudí. Jenže zpomalení čtyři procenta překročilo. Tady se už vysvětlení hledá komplikovaněji, protože například v listopadu a prosinci byla průmyslová výroba i export zhruba stejně slabé, jako rok předtím.

Ovšem propad mohl tentokrát způsobit pokles spotřeby. Lidé za loňské Vánoce utratili méně než předloni a to může být na celkovém hospodářském výsledku znát.

Navíc se mohla splnit hrozba, které se říká tajemně skladový cyklus. Továrny vyrábějí, jejich zásoby rostou a tím roste i hrubý domácí produkt. Když se ale sklady vyprodávají, hrubý domácí produkt klesá. Je dost pravděpodobné, že se Česku přihodilo právě to.

V každém případě jsou experti usvědčeni z přehnaného optimismu. Je pravda, že jsou za něj placeni, pokud je zaměstnává stát či banky. Když vzbuzují optimismus, vlastně tím ekonomice a přeneseně svým zaměstnavatelům pomáhají. Novináři obvykle jejich prognózy bez kontroly opakují.

Experti se také mohli odvolávat na podnikatelskou a spotřebitelskou důvěru, které koncem roku rostly. To je však značně nespolehlivý ukazatel, pokud se chce použít jako předpověď budoucího vývoje. Když dvě třetiny podnikatelů vyjádří opatrný optimismus a třetina zkrachuje, vyjde z takových předpovědí, že se ekonomika začíná lepšit. Ve skutečnosti je na pokraji katastrofy.

Zkrátka vzbuzovat optimismus je užitečné, pokud se prognostici nenechají chytit při tom, že přehánějí. Pokud ovšem nejsou tak cyničtí, že jim ostuda nevadí.

Když se nechá falešný optimismus odhalit, má to negativní důsledky v celé společnosti. Lidé, kteří v dobré vůli věřili, že se něco přece jen zlepší, musí najednou uvažovat o jiné alternativě. Přitom na ni nejsou vůbec připraveni. A na změněnou situaci najednou neexistuje vůbec žádná prognóza.

Pravděpodobné vysvětlení propadu ze čtvrtého čtvrtletí říká, že se vyčerpala státní podpora, kterou nešetřila žádná evropská vláda včetně té české. V mnoha zemích peníze došly, a tak nezbývá než doufat, že nezkrachujeme jako Řecko a že teď už si ekonomika poradí sama. Jenomže neexistují žádné argumenty, proč by všechno mělo být najednou lepší. Konkrétně s českého pohledu: Průmysl i export jsou na úrovni osmdesáti procent výkonu z počátku roku 2008 a v nejbližších měsících je jisté pouze to, že poklesne vývoz automobilů.

Nezaměstnaných máme nejvíc v historii a bude to ještě horší. Spolu s tím půjde dolů obrat maloobchodu, protože stát nezvyšuje ani důchody. Úvahy na tripartitě, že ekonomice pomůže výstavba elektráren, jsou dokladem bezvýchodné situace ve které se ekonomické elity ocitly. Stavět elektrárny je podobný projekt jako snaha postavit co nejvíce dálnic. Utratí se při tom hodně peněz, stavitelé mají vysoké zisky, ovšem pracovních míst se tím vytvoří pramálo.

Teoreticky by mohly pomoci evropské dotace, které do České republiky poplynou v nezanedbatelné míře okolo sta miliard korun ročně. Jenže ani tyto peníze nejsou zaměřeny na boj z krizí. Kromě dálnic a silnic se za ně budují především velké vodohospodářské stavby, podporuje cestovní ruch, sociální služby a vzdělávání učitelů, nakupují se za ně z ciziny drahé lékařské přístroje. Člověk nemusí být odborník, aby jaksi tušil, že se touto strategií krize neporazí. Nehledě k tomu, že na zmíněné aktivity musí doplácet státní rozpočet.

Česko na krizi dosud nevěřilo ze tří důvodů. Především mají lidé zkušenosti z komunismu, který vytvořil permanentní ekonomickou krizi. Proto je současná stagnace nemůže rozházet. Za druhé státní rozpočet dosud krizi tlumil mohutným přeléváním peněz do spotřeby. Za třetí se věřilo, že krize bude mít brzký konec. Jenže právě čísla ze čtvrtého čtvrtletí minulého roku ukazují, že potíže mohou trvat ještě delší dobu. Přijdou nové problémy a jako každé problémy je bude možné překonat. K překonání každé překážky ovšem člověk potřebuje optimismus. Proto může mít zklamání z nereálných slibů brzkého ekonomického zotavení mnohem horší efekt, než samotný propad na konci minulého roku. Pokud se optimista jednou zklame, těžko se vrací ke své předchozí pozitivní náladě.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .