Eiffelova věž slaví 130 let. Nenáviděli ji umělci i Hitler, dnes je nejnavštěvovanější památkou světa
Web zábavného televizního kanálu XPosé irské televize Virgin Media si všímá letošního 130. výročí otevření Eiffelovy věže. To bylo původně plánováno ke stému výročí Francouzské revoluce a dobytí Bastily, které si každý rok připomínáme 14. července. Nakonec se ale věž otevřela už na jaře 1889.
Je s podivem, jak mnoho slavných staveb mělo podle původních plánů fungovat jen na určitý omezený čas. Obří ruské kolo v Londýně, takzvané Londýnské oko, stavěli jen na pět let. Od roku 2000 se však točí dodnes.
Žádná stavba ale co do významu a ikonického statusu neobstojí ve srovnání s kráskou ze železa, Eiffelovou věží. Projekt inženýra Gustave Eiffela měl fungovat jen dvacet let, v rozporu s veškerým dobovým očekáváním se ale stal symbolem Francie.
V porovnání s jinými francouzskými tradicemi je přitom věž téměř nemluvnětem. Co je to 130 let trvání proti prvnímu gotickému opatství v Saint-Denis?
Kostlivec či tělocvičný stožár
Navíc Eiffelovku neotevíral žádný hrdý Francouz, nýbrž britský princ z Walesu, pozdější král Edvard VII. A věž ani původně nebyla zamýšlena pro Paříž a Francii. Ačkoli ji navrhli a postavili Francouzi, záměr byl určen katalánské Barceloně. Teprve když avantgardní stavbou pohrdla, nápadu se zmocnila Paříž.
Podraz po česku. Vychytralý podvodník prodal Eiffelovu věž
V roce 1925 se podvodníkovi českého původu Viktoru Lustigovi povedl neuvěřitelný kousek – prodal Eiffelovu věž. A to dokonce skoro dvakrát.
S výškou přes tři sta metrů měl projekt Maurice Koechlina a Émila Nouguiera předčit tehdejší nejvyšší stavbu světa, Washingtonův památník. Primát jí vydržel přes 40 let. Na 18 tisíc železných součástí váží přes 111 tisíc tun. V dnešní měně by stála 7,8 miliardy korun.
Ale ještě než byla Eiffelovka hotová, francouzská inteligence pro ni měla jen slova pohrdání.
Spisovatel a kritik Joris-Karl Huysmans ji označil za „kostlivce“. Pařížský básník François Coppée za tělocvičný stožár, ovšem neúplný, zmatený a zdeformovaný.
Vzniklo dokonce hnutí Umělci proti Eiffelově věži. Patřili k němu Alexandr Dumas mladší i Guy de Maupassant. Ten jí podle serveru XPosé nenáviděl natolik, že obědval zásadně v restauraci pod Eiffelovkou, protože šlo o jediné místo, odkud nebyla v Paříži vidět.
Veřejnost však byla nadšena a návštěvníci stáli na výhled dlouhé fronty. Také pařížská radnice nalezla pro Eiffelovku nečekané využití – z věže se stala gigantická vysílací anténa. Přišel rok 1909, dvacetiletá lhůta minula, a věž stála dál.
Památkou už 55 let
Za první světové války z ní rušili spojení blížící se německé armády, což prý přispělo k vítězství spojeneckých sil na řece Marně. Koncem války zase z věže monitorovali nepřátelské vysílačky. Na existenci Eiffelovky tak doplatila špionka Mata Hari.
Za okupace na jaře 1940 Francouzi podřízli výtahová lana, aby nacisté nemohli k rozhlasovému vybavení. Tedy pokud se jim nechtělo šlapat 1665 schodů. Ostatně Hitler Eiffelovku nenáviděl. V roce 1944 nařídil ustupujícím silám její zničení. Naštěstí jej ale neuposlechli.
Kolem věže se nabalilo tolik historických událostí, že už se jí koncem 40. let nikdo nesmál.
V roce 1964, tedy před pětapadesáti lety, byla ministerstvem kultury označena za památku velkého symbolického významu.
Dnes je Eiffelovka nezpochybnitelným symbolem turistiky. Každý rok jí projde sedm milionů lidí, což z ní činí nejnavštěvovanější památku na světě. Věž se sice od roku 1889 prakticky nezměnila, ale její chápání ano. Dnes už nerozděluje veřejné mínění zdaleka tak jako v minulosti, poznamenává server XPosé.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
