Egyptské hieroglyfy lze číst až třemi způsoby, vysvětluje religionista

12. prosinec 2016
Hieroglyfy

Jakým způsobem Egypťané využívali své písmo, aby překračovali hranici mezi našim světem a světem božské skutečnosti? Hostem Magazínu Leonardo byl Martin Pehal z Ústavu filozofie a religionistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

„Hieroglyf znamená v řečtině posvátný znak,“ uvedl vědec. „Tento systém obrázkového písma používá znaky zejména pro náboženské účely, ale jednotlivé znaky zobrazují také zvířata, předměty denní potřeby nebo postavy.“

Celý systém tak kombinuje dva principy. „Nejen, že znaky mají svou fonetickou hodnotu, ale zároveň jsou to ideogramy, takže označují zároveň nějaký předmět,“ vysvětlil Pehal.

Zatímco většina známých písemných systémů se omezuje pouze na fonetickou úroveň, v egyptštině došlo ke kombinaci těchto dvou principů. Tak získal každý znak tři možnosti čtení. „Buď to byl fonogram, tedy zvuk, nebo ideogram, tedy obrázek, nebo kombinace obojího. A v tom je egyptština výjimečná,“ upozornil religionista.


„Egypťané těchto všech možností, které jim jejich písmo skýtalo, hojně využívali. Šlo i o způsob jak se vztahovali ke světu kolem sebe a jaký mu vtiskávali smysl. Domnívali se, že v některých okamžicích docházelo ke smazaní hranice mezi písmem a realitou. Znak mohl být věc a věc mohla být znak.“

Nejstarší výskyty hieroglyfického písma jsou staré více než 3000 let před Kristem. „Naopak nejnovější záznam, který máme, pochází z roku 394 po Kristu. Jde o poslední chrámový hieroglyfický nápis z jižního Egypta.“

A jaké jsou novinky v oboru studia egyptského písma a jazyka? „Jsou zveřejňovány nové a nové texty, jsou překládány, digitalizovány a jsou vytvářeny slovníky,“ popsal vědec.

Že je pramenů ke studiu stále dostatek, o tom není pochyb. „Když v Egyptě jste, tak není téměř místo, kde byste nezakopával o střepy a památky na tuto pradávnou dobu.“

„Toho badatelského materiálu je strašná spousta a velká část je stále nezdokumentována v muzeích,“ vzkázal zájemcům o egyptské hieroglyfy Martin Pehal.

autoři:Josef Kluge, Ondřej Čihák
  • Věda