Eda z Jílového dobývá svět

24. září 2010

Čeští vědci představili světu kohouta Edu, který je prvním kurem nesoucím ve varlatech cizí pohlavní buňky. Techniku transplantace pohlavních buněk vyvinuli vědci po mnohaletém úsilí a hodlají ji využít ke genetickým modifikacím. Mohou tak vytvořit slepice, které by ve vejcích produkovaly lidské bílkoviny využitelné k léčbě závažných onemocnění.

Na první pohled není na kohoutu Edovi nic nápadné. Zdání ale klame. Eda patří ke kohoutím prominentům. Pozoruhodné je na něm to, že ať zplodí potomků, kolik chce, nikdy nebude jejich biologickým otcem. Do téhle podivné situace jej dostali vědci ze společnosti BIOPHARM, Výzkumný ústav biofarmacie a veterinárních léčiv, a. s., z Jílového u Prahy vedení Pavlem Trefilem. Ti ve spolupráci s Jiřím Hejnarem z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd České republiky, americkým biologem Murrayem Bakstem a francouzským kolegou Jeanem Pierrem Brillardem jako první úspěšně transplantovali u domácího kura buňky, z nichž se v kouhoutích varlatech tvoří spermie. Eda patří k bíle zbarvenému plemeni leghorn. Spermie má "vypůjčené" od černého kohouta z plemene minorek. Světu se představil na stránkách vědeckého časopisu Biology of Reproduction.

"Propůjčování" spermií zvládl jako první v roce 1994 Ralph Brinster z University of Pennsylvania. Americký biolog uspěl u myší. Myšákům nejprve "vyvraždil" chemikáliemi jejich vlastní pohlavní buňky. Samci nedokázali vyprodukovat jedinou spermii a byli doživotně neplodní. Pak jim Brinster píchl do varlat buňky, z kterých se tvořily spermie v těle jiného myšáka. Buňky se ve varlatech příjemce uchytily a neplodný samec mohl opět plodit potomky. Nebyla to však jeho vlastní mláďata. Jejich biologickým otcem byl myšák, který posloužil jako dárce buněk.

Jeden z hlavních motivů pro transplantaci pohlavních buněk představuje možnost vložit před vlastní transplantací do buněk cizí gen. Spermie, které by z těchto buněk v těle samce vznikly, by vnášely gen do dědičné informace všech potomků a ti by jej nesli v každé buňce těla. Potomci by podle instrukce genu produkovali lidské bílkoviny využitelné pro léčbu závažných chorob. Domácí slepice se zdají pro tyto účely přímo ideální. Mohou do každého vejce uložit až jeden gram lidské bílkoviny. Při roční snášce 250 vajec a ceně proteinu v desítkách tisíc euro za gram by se každá slepice proměnila ve zlatý důl.

K naplnění těchto ambiciózních plánů vede trnitá cesta. Transplantaci spermiotvorných buněk do varlat kohoutů provází řada problémů. Tým Pavla Trefila pracoval tvrdě několik let, než všechny překážky zdolal. Prvním z dlouhé řady kohoutů s "vypůjčenými" spermiemi se stal Eda.

Kohout se nejprve podrobil opakovanému ozařování, jaké podstupují pacienti s rakovinou. Gama paprsky mu zcela zničily jeho vlastní pohlavní buňky. Eda by zůstal do konce života neplodný, kdyby mu vědci do takto "vyprázdněných" varlat pod narkózou nevstříkli porci buněk odebraných černému kohoutovi. Transplantace se zdařila. Už po pěti týdnech začal Eda produkovat první spermie. Vědci z BIOPHARMu jimi inseminovali slípky a z jejich vajec se pak vyklubala kuřata, která nedědila barvu peří po Edovi, ale černém "anonymním dárci" pohlavních buněk.

Už brzy by se mohla v Jílovém klubat kuřata, která budou snášet "zlatá vejce" s drahocennou lidskou léčebnou bílkovinou. Metoda, která je kryta patentem, může najít uplatnění i při záchraně ohrožených ptačích druhů, jejichž spermie by produkovali "nevlastní pěstouni".

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.