Dva roky vlády Tálibánu: Zákazů pro afghánské ženy a dívky přibývá, nesmějí už ani do parku

Hnutí drží nad vodou strádající ekonomiku, zčásti i díky jednáním o investicích se zeměmi v regionu, které mají kapitál, protože mezinárodní společenství Tálibán neuznává. Tálibové také zlepšili vnitrostátní bezpečnost svými zásahy proti ozbrojeným skupinám, jako je Islámský stát, a tvrdí, že bojují i proti korupci a produkci opia.

Čtěte také

Represe vůči ženám Tálibán odůvodňuje tím, že brání „normální svět“, popisuje novinářka Rahimi

V druhém roce vlády Tálibánu však přibylo zákazů pro afghánské ženy a dívky. Nesmějí do parků, posiloven ani na univerzity a nemohou pracovat pro nevládní skupiny jako OSN.

Všechny tyto restrikce byly přijaty během několika málo měsíců – údajně proto, že ženy nenosily správně hidžáb a porušovaly pravidla segregace mužů a žen. Hned v prvním roce vlády Tálibové také zakázali dívkám chodit do školy déle než šest let.

Tálibán říká, že chce prosazovat svou interpretaci islámského práva šaríja, a proto není v Afghánistánu prostor na nic, co je zahraniční nebo světské. Vůdce hnutí Hajbatulláh Achúndzáda si změny po převzetí moci pochvaluje a tvrdí, že život Afghánek se zlepšil.

V zemi chybí opozice

Mezinárodní společenství je však odsuzuje a podle OSN jsou hlavní překážkou uznání Tálibánu za legitimního vládce Afghánistánu. Humanitární pomoc se tenčí, protože ji hlavní dárci přestávají financovat, a stále víc Afghánců se propadá do chudoby.

Čtěte také

Jan Fingerland: Bratrství na suchu aneb Tálibán proti Teheránu

Skoro 80 procent rozpočtu předchozí prozápadní afghánské vlády tvořily mezinárodní finanční prostředky, které hradily provoz nemocnic, škol, továren i ministerstev. Současný nedostatek těchto peněz a léků, ale i pandemie covidu, klimatické změny a podvýživa život Afghánců výrazně zhoršily.

Základní zdravotní péči dnes v zemi poskytují humanitární organizace. Afghánci se už třetí rok potýkají se suchem, výpadky rodinných příjmů a omezením mezinárodního bankovnictví.

Tálibán jedná se zeměmi v regionu o investicích, a to i s Čínou nebo Kazachstánem. Požaduje zrušení sankcí a uvolnění miliard dolarů na zmrazených účtech, ale mezinárodní společenství to udělá, až hnutí podnikne určité kroky, včetně zrušení opatření omezujících ženy a dívky. Všechno závisí na vůdci Achúndzádovi; právě on všechny zákazy nařídil a zrušit je může také jen on.

Představitelé režimu však tvrdí, že i za současné situace budují vztahy s vlivnými zeměmi, jako je Čína nebo Rusko. V červnu navštívil Afghánistán premiér Kataru a sešel se s Achúndzádou, což byla vůbec první schůzka nejvyššího představitele Tálibánu s nějakým zahraničním politikem.

Čtěte také

Tahle země není pro ženy. Tálibán je vytlačuje z afghánské společnosti, soudí Petra Procházková

Přestože je hnutí v mezinárodní izolaci, zdá se, že má dostatek kontaktů k postupné normalizaci vztahů. V zájmu celého světa, včetně západního, je spolupráce v boji proti drogám, terorismu a migraci. Čína, Rusko i sousední Pákistán proto požadují ukončení sankcí proti Afghánistánu.

V zemi neexistuje žádná ozbrojená nebo politická opozice, která by měla dostatečnou domácí či zahraniční podporu ke svržení Tálibánu. Ozbrojenci, kteří vládě vzdorují v Pandžšírském údolí severně od Kábulu, mají v bojích s Táliby obrovské ztráty a protesty veřejnosti jsou vzácné.

Proti Tálibánu bojuje i Islámský stát, který v zemi neustále podniká útoky a nedávno zničil i dvě ministerstva. Stejně jako povstalci však nemá dostatek bojovníků, peněz a dalších zdrojů, aby proti Tálibánu zahájil větší ofenzivu, uzavírá agentura AP.

Výběr z komentářů, analýz a reportáží zahraničních médií pro vás připravila Gita Zbavitelová.