Druhé referendum o brexitu je důvodem k obavám, tvrdí Politico

Brexit
Brexit

Jakékoliv špatné zprávy pro britskou premiérku Theresu Mayovou jsou dobré pro ty, kdo doufají v pořádání druhého referenda o členství Velké Británie v Evropské unii.

V komentáři pro evropskou mutaci serveru Politico to alespoň píše Thomas Klau z analytické skupiny Eurointelligence. 

Britští politici popírají realitu. V březnu se brexit nejspíš konat nebude, myslí si Prouza

Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu a někdejší státní tajemník pro evropské záležitosti

Sto a jeden den zbývá do plánovaného odchodu Velké Británie z Evropské unie. Stále přitom není jasno, jak bude brexit vypadat. „I pro zbytek Evropy je strašně smutné a nešťastné pozorovat, do jakých problémů se Británie sama dostává,” říká prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu a bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti za ČSSD Tomáš Prouza v Interview Plus.

Podle něj roste počet Evropanů, kteří doufají v nové referendum ve Spojeném království – s tím, že by v něm voliči výstup z Unie mohli nakonec odmítnout. Stoupenci takového vývoje by ale ve svých touhách měli být opatrní, myslí si německý analytik.

Od hlasování o brexitu v roce 2016 mnozí evropští politici rozhodnutí Britů označují jako „tragédii“. Zdůrazňují, že ostrované si vše mohou rozmyslet a že zbytek Unie je přivítá zpět s otevřenou náručí. Velká Británie na svých bedrech dosud nesla velkou část unijního rozpočtu a je často vnímaná jako protiváha vůči Francii a Německu.

I proto expert Klau soudí, že Spojené království by skutečně mělo mít možnost zůstat a být přivítané zpět do unijní rodiny. Ovšem prý později, rozhodně ne teď.

Zrada elit

Pro každého, kdo je stoupencem silnější Evropské unie totiž v analytikově pohledu nemůže existovat hrozivější představa, než že si Spojené království svůj rozchod rozmyslí a jednoduše zůstane, jako by se nic nestalo.

Čtěte takéMayová o brexitu: V sázce je demokracie a živobytí voličů, dohoda s EU respektuje výsledky referenda

Pokud by výsledek druhého referenda vyzněl opačně než hlasování první, miliony příznivců brexitu by mohly cítit zradu ze strany politických elit. Ty jim kdysi slíbily, že původní plebiscit vyřeší evropskou otázku jednou provždy.

Druhé referendum by na ostrovech zcela jistě podnítilo velké vášně. Zřejmě by znovu zdůraznilo hluboké rozdělení země, které panuje mezi jejími chudšími a bohatšími částmi. Spojené království by tedy brexit odvolalo nikoliv jako jednotná země, ale spíše jako rozštěpený svazek několika národů.

Poslední věcí, kterou by jakýkoliv britský lídr v takto rozvrácené zemi zvažoval, by pak bylo hlubší zapojení do evropských integračních snah. Docházelo by tak k jedinému – Spojené království by zpomalovalo nebo přímo blokovalo klíčové reformy Evropské unie. A pokoušelo by se získávat speciální výhody a ústupky.

Antidemokratické referendum

Britská vláda by se podle Thomase Klaua rovněž snažila využít jakékoliv možné aliance, aby v Unii ochránila úzce definované národní zájmy. To vše za stálé nejistoty ohledně vnitropolitického vývoje samotného Spojeného království. Londýn by neustále balancoval na pokraji dalšího brexitu, protože skalní příznivci odchodu by se jen tak snadno nevzdali.

Hněv těchto lidí by byl hluboký i kvůli pocitu, že jim původní vítězství bylo odepřeno v okamžiku, kdy se už zdálo být na dosah. Německý expert situaci přirovnává k dění kolem tří klíčových smluv Evropské unie, které byly zprvu odmítnuté dánskými a irskými voliči. K ratifikaci dohod z Nice, Lisabonu a Maastrichtu došlo až při opakovaném referendu.

Tvrdý brexit by byl pro Česko velkou ranou. Současná krize je totální selhání politiky premiérky Mayové, tvrdí europoslankyně

Europoslankyně Dita Charanzová (za ANO)

„Příběh brexit“, tedy odchod Velké Británie z Evropské unie, nekončí. Premiérka Theresa Mayová totiž zrušila klíčové hlasování o dohodě v britském parlamentu a znovu pojede do Bruselu.

Mayová je nejhorší premiérka v dějinách. Přesto by měla zůstat, myslí si Guardian

Theresa Mayová

Pozice britské premiérky Theresy Mayové a bouřlivé dění kolem dohody o odchodu Velké Británie z Evropské unie opanovalo komentářové stránky britského tisku.

Poměry ve Spojeném království jsou ale komplikovanější, upozorňuje Klau. Tamní voliči byli totiž dlouho přesvědčováni, že myšlenka druhého referenda se rovná prohřešku vůči samotné demokracii.

Antipatii k druhému hlasování je prý rovněž možné vysvětlit tendencí Britů nevnímat politiku jako proces vyjednávání, ale jako sport. Pro mnoho lidí se hlasování v druhém referendu rovná případu, kdy by poražený hráč wimbledonského finále žádal o nové utkání.

Poměry se mění až v poslední době. I proto, že se nový plebiscit zamlouvá stoupencům setrvání v Unii a velké části britského parlamentu, přestává být označovaný jako protidemokratický postup.

Šance pro další lidové hlasování v Klauově pohledu stále nejsou příliš velké, nicméně se zvyšují. Premiérka Mayová zůstává proti, ale hnutí s opačným názorem mohutní. A průzkumy veřejného mínění naznačují, že by tentokrát stoupenci brexitu prohráli. Pokud by se tak stalo, vláda v Londýně by okamžitě informovala unijní partnery, že v integračním projektu hodlá zůstat.

V podstatě s jistotou je pak možné předvídat hypotetickou oficiální reakci na druhé straně kanálu La Manche. Ostatně žádná vláda v kontinentální Evropě a jen málo tamních občanů si na úplném počátku přálo odchod Londýna.

Komplikace pro Unii

Komentář německého experta konstatuje, že alespoň krátkodobě by se brexitový zvrat mohl projevit pozitivně. Dočasně by zřejmě utichly hlasy euroskeptiků žádajících „převzetí kontroly z Bruselu zpět do členských zemí“. Trend by ale nemusel trvat dlouho.

Velká Británie strávila většinu svého unijního členství snahou brzdit užší spolupráci evropského bloku, píše Thomas Klau. Britské vlády používaly ostentativní euroskepticismus jako strategický nástroj pro komunikaci s voliči prakticky až do roku 2016. V důsledku dvou těžce bojovaných referend by se ale negativní postoj k evropské integraci stal takřka existenční národní prioritou.

Thomas Kulidakis: Evropskou unii čeká rok klíčových rozhodnutí

Evropská unie a brexit

Rok 2019 bude klíčový pro další osud Evropské unie.

Historie vlád labouristů i konzervativců v posledních desetiletích německému analytikovi ukázala, že by se britští lídři při setrvání v Unii nesnažili hledat spojence jen v Kodani nebo Haagu, ale obraceli by se i k Varšavě, Římu či Budapešti. Ostatně britští konzervativci se už teď v Evropském parlamentu postavili za maďarského autoritářského vůdce Viktora Orbána.

Zintenzivnění této praxe by pro Unii nemohlo přijít v horší chvíli. Napříč Evropou se žene bouře povstání protisystémových sil, kterou podle Klaua způsobila hlavně dekádu stará finanční krize. Nyní sílí otevřená výzva vůči liberální demokracii, jejíž hodnoty a vláda jsou v ohrožení.

Pokud chce Evropská unie zajistit své přežití a úspěch, doporučuje jí německý expert řadu rozsáhlých reforem – je prý nutná změna přístupu k migraci či boji s klimatickými změnami nebo také pravidel pro rozdělení bohatství ve společnosti. Unie rovněž musí zajistit vnitřní bezpečnost a soudržnost eurozóny. K tomu všemu je potřeba, aby se usnadnilo politické rozhodování a stalo se pro občany srozumitelnější a demokratičtější.

Evropská unie tak má před sebou náročné úkoly. Ale poslední věcí, kterou při jejich řešení potřebuje, je traumatizovaná Velká Británie ve stavu, kdy by Londýn používal svou diplomacii k zakonzervování současné podoby integračního projektu.

Pro Evropskou unii je už tak těžké vypořádat se s nacionalismem v Polsku, populismem v Itálii a autoritářstvím v Maďarsku. Spojené království snažící se ze všech sil obětovat další integraci na oltář vlastní soudržnosti by se stala jednou z největších unijních výzev, má jasno analytik.