Druhé funkční období Petra Pavla? Pokud dosáhne všeho, co chtěl, tak asi ani není nutné, myslí si politolog Kopeček

Proto se Kopeček z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a Národního institutu SYRI domnívá, že vlastně ani druhé období není nezbytně nutné. „Protože když jsem psal o českých prezidentech, tak u nich byla vidět jedna strašně zajímavá věc, a to, že druhé funkční období u nich bylo o dost jiné než první.“

Čtěte také

Lukáš Jelínek: Petr Pavel rok od zvolení – důstojný, ale opatrný

„Když si vezmu Václava Havla – a teď pominu jeho československé prezidentství a vezmu jen dvě česká mezi lety 1993–1998 a 1998–2003 –, tak ve druhém volebním období byl už Havel hodně nemocný a ,jel na půl plynu‘,“ připomíná s tím, že v některých dlouhých obdobích ani nebyl funkci v zásadě schopen vykonávat.

„Václav Klaus samozřejmě zdravím kypěl a kypí dodnes. Nepochybně je to člověk, který tehdy neměl žádný velký zdravotní hendikep, ale i u něj bylo vidět, že to druhé funkční období bylo jiné. Ať už z hlediska komunikace s veřejností, která byla mnohem méně intenzivní, a to proto, že už nemusel usilovat o znovuzvolení. Také se v té době v řadě věcí odvázal.“

Čtěte také

iROZHLAS

Rok od zvolení Pavla na Hrad: ukázaly se nedostatky volebního zákona, ministerstvo ho chce změnit

„Druhé funkční období bývá dost jiné a prezident se může někdy chovat způsobem, který až překvapí. A u Miloše Zemana bychom mohli vzít jeho druhé období jako zcela specifickou kapitolou – a teď to nemyslím jen z hlediska nemoci, která ho ochromovala hlavně v těch posledních letech.“

„U Zemana jsou tu okamžiky, kdy bylo vidět, že se u něj jistá míra pomstychtivosti s věkem spíš posilovala – to se projevovalo směrem k některým konkrétním politikům, především sociálnědemokratickým,“ doplňuje politolog.

Klidně jen těch pět let?

Pokud pak podle něj prezident na Hradě poctivě pracuje docela dlouhých deset let, může se to podepisovat i na tom, jak se tato práce doopravdy dělá. „Když se vrátím k Zemanovi a jeho pyžamovým dnů, to jest ke dnům, kdy v zásadě neúřadoval, tak ty byly v jeho druhém funkčním období hodně rozšířené.“

Čtěte také

Karel Hvížďala: Proč Miloš Zeman nebyl velká osobnost

Navíc se Zeman „stáhl do Lán“. „To podle mě rozhodně nebylo dobře, protože zmizel z veřejného prostoru i v kritických momentech, jako byla coronavirová krize. Takže to, že prezident Pavel naznačuje, že už nebude znovu kandidovat – ale není to stále jasné –, není nutně problém.“

Nezanedbatelná podle Kopečka není ani otázka věku prezidenta. „To je také to, co Petr Pavel řekl, což může být i podstatná záležitost. Platilo to koneckonců i u Miloše Zemana, kde věk některé věci zvýraznil. A vlastně i u Václava Havla,“ připomíná.

Čtěte také

Skandální milost na závěr prezidentské funkce? Miloš Zeman žije žánr provokace

„A když půjdeme dál a podívám se na současnou mezinárodní politiku, když se dívám do Spojených států, tak už je ten fakt, že někdo kandiduje ve vysokém věku a se zjevnými zdravotními problémy, může být velký hendikep pro znovuzvolení. Myslím to tedy spíš neutrálně, aby to nevyznělo špatně, ale tam to už vypadá jako souboj gerontů.“

„A kdybychom se vydali do české reality, tak výraz gerontokracie tady byl v praxi v určitých obdobích taky vidět. Mám na mysli 70. a hlavně 80. léta minulého století, kdy řada vedoucích komunistů typu šéfa KSČ Gustáva Husáka dosáhla určitého věku a vliv to samozřejmě mělo,“ uzavírá politolog Lubomír Kopeček z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a Národního institutu SYRI.

Celou Osobnost Plus Barbory Tachecí najdete v audiozáznamu.