Karel Hvížďala: Proč Miloš Zeman nebyl velká osobnost
Miloš Zeman určitě nevykazoval znaky velké osobnosti. Vladimír Špidla se mýlí, když o něm v Respektu takhle hovoří, mate lidi, vnáší zmatek do pojmů. I on sám na sobě poznal, že byl mstivý a někdy i zlý: několikrát ho kvůli kritice označil za neúspěšného politika na všech postech a stejně ničil z pomsty stranu, kterou pomáhal budovat.
A i to, jak Špidla tvrdí, že ve své kariéře byl Zeman kvůli udržení moci ochoten použít prakticky cokoli, viz třeba vymyšlená kauza Olovo proti Petře Buzkové, která ohrožovala jeho pozici, svědčí o opaku.
Čtěte také
Proto Zeman ve většině hodnocení politologů je označován za nejhoršího českého prezidenta, který se pokusil rozvrátit ústavní systém a zahraniční politiku zvrátit zpět k Rusku a Číně. Svou pozdní politickou kariéru opřel o to, proti čemu na počátku bojoval. To vše jsou projevy slabosti vykazující pohrdání lidmi.
Když zjistil, že občané jsou z části ještě ochotní odpovědnost za sebe a za stát delegovat na prezidenta, chtěl vybudovat prezidentský systém, a když zjistil, že se svými názory neuspěl v EU a v USA, orientoval se na Rusko a na Čínu, opět jen ze msty. Držel se primitivních pravidel: pokusím se o vše, co mi dovolí, a když mě odmítá Západ, obrátím se na Východ. Že šlo o zradu, to ho vůbec nezajímalo, pokud mu dost lidí tleskalo.
Autorita o ničem nesvědčí
Jan Patočka kdysi napsal, že velká osobnost se nepozná podle toho, jak dosáhne cílů, které si sama sobě dá, ale podle toho, jak je schopna se ujmout úkolů, které před ní postavila doba.
Čtěte také
A úkol, který stál před Zemanem v době jeho kariéry, byl přesně opačný: Místo kolektivního vědomí části veřejnosti, o které se opřel, měl podporovat individualismus, schopnost kritického myšlení, a to on – jak novináři poznali na vlastní kůži – dokonce velmi brutálně a nevybíravě potíral, hovořil o jejich vyhubení. I veřejnoprávní média chtěl zestátnit, komunikoval nakonec jen s bulvárem.
Ve své těsné blízkosti nesnesl žádnou silnou osobnost a obklopoval se pouze služebnými dušemi od bývalého funkcionáře Socialistického svazu mládeže po majitele penzionu v Osvětimanech či blízkého spojence Vladimira Putina, který sám sebe vmanipuloval do role oddaného sluhy, aby s ním mohl manipulovat.
Filosof Giorgio Agamben to řekl jasně: „Buď jen svou tváří. Jděte na práh. Nezůstávejte podřízeni svým vlastnostem či schopnostem, nezůstávejte pod nimi, ale kráčejte s nimi, v nich a za ně.“ Psychologové hovoří jasněji: Silná osobnost musí ovládat vůli, mít pevný charakter, dodržovat morální zásady a ovládat emoce, nic z těchto vlastností Miloš Zeman neměl. Autorita o ničem nesvědčí, tu má každý capo di capo.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
