Drsná diplomacie

Tomu ovšem sotva lze rozumět jinak, než že jeho země má dobré vztahy s těmi, které odebírají zboží amerických zbrojařů. Za otevřený nátlak na české politiky, aby se vyvarovali spolupráce s konkurencí, byl americký velvyslanec dokonce pokárán velvyslancem švédským. Povšimněme si ale, že když jde o vliv a o peníze, jdou diplomatické zdvořilosti stranou i při diskusi o budoucí evropské ústavě. Z Německa a Francie přicházejí výmluvné signály, že pokud nebude akceptována jejich představa o rozhodování kvalifikovanou většinou, ovlivní to jednání o dalších rozpočtech unie. Rozumí se, že v neprospěch zemí, které se brání přílišnému vlivu těch nejsilnějších.

Drsnou diplomacií pak lze označit i výroky, které si ohledně kontraktů na obnovu Iráku vyměňují partneři z NATO přes Atlantik. V takovéto mrazivé atmosféře se skvěle daří postojům protiamerickým či protiněmeckým. Silné řeči silných neprospívají ani soudržnosti aliance ani integraci unie, z čehož plyne, že diplomacie z pozice síly nakonec neprospívá ani těm silným. Otázkou dne se stalo, zda je možné v evropském a euroatlantickém prostoru upustit od konfrontace a vrátit se k partnerství. Zřejmě ano, určitě ale nikoli se současnými politickými lídry. Hodně záleží i na tom, kolik ještě stihnou nadělat škody, než budeme jejich krátkozrakého siláctví zbaveni.