Doufáme v Medveděva,

Chodorkovskij je od samého počátku klasickým osobním vězněm panovníka, tedy Vladimira Putina. Tomu je také připisována celková režie prvního soudu, o nějž oba obvinění dostali nejdřív devět let a poté jim tento trest byl o rok snížen. O novém procesu se začalo mluvit už loni, kdy Chodorkovskij po odpykání poloviny trestu na nátlak svých právníků požádal o podmíněné propuštění. Této žádosti nejenže nebylo vyhověno, ale státem ovládaná ruská vyšetřovací a soudní mašinérie začala pracovat na novém případu stíhání obou již uvězněných šéfů JUKOSu. Výsledkem je 188 svazků vyšetřovacího spisu a čtrnáctisvazková obžaloba.

Ruská média soud samozřejmě velice pozorně sledují a řadu komentářů zveřejnila už koncem minulého týdne. V jednom z nich se praví, že pokud první proces v roce 2004 byl procesem Putinovým, tento proces by se měl stát procesem Medveděvovým. Přinejmenším v jednom ohledu je to určitě pravda: Výrok Chamovnického soudu a zejména výše trestu totiž označkuje míru Medveděvovy samostatnosti či naopak (a mnohem pravděpodobněji) podřízenosti svému předchůdci. Pokud jde o lhůtu, o niž by se pobyt obou vězňů za mřížemi měl prodloužit, je to údajně až 22,5 roku. Tak hrozný další trest, který by pro oba muže znamenal málem doživotí, zřejmě nepadne, ale stejně nepravděpodobný je osvobozující rozsudek či již zmiňovaná prezidentská milost.

To, že Chodorkovskij s Lebeděvem v onu milost doufají, jak jsme řekli hned úvodem, samozřejmě má racionální jádro: Dmitrij Medveděv ve svém spíše spektakulárním, protože v předem rozhodnutém volebním klání zbytečném předvolebním programu, mluvil o potřebě liberalizace života ruské společnosti a větší pozornosti k lidským právům. Rok, který v pondělí od Medveděvova zvolení uplynul, však nic takového nepotvrdil. Naopak - Medveděv ve většině svých vystoupení snaživě napodobuje faktického vládce Ruska, dnešního premiéra Putina, a to kupříkladu i dikcí a slovníkem, což nejednou působí přímo komicky.

43letý Medveděv je přitom vzděláním právník a odborník na občanské právo a jako takový musí moc dobře chápat, jak absurdní je celé toto okázalé představení. Abychom je ilustrovali na konkrétním příkladu obraťme se k úvaze známé ruské politické komentátorky Natálie Gevorkjanové. Ta na základě informací běžně přístupných na internetu na portálu gazeta.ru upozorňuje: Chodorkovskikj s Lebeděvem jsou mimo jiné viněni z toho, že v letech 1998-2003 "ukradli a zašantročili" 350 milionů tun ropy. Ve stejném období ovšem Jukos a jeho tři dceřiné společnosti vytěžily 347 milionů tun, takže oba padouši, předhození k rozsápání soudu, který lze jen těžko označit za nestranný, by museli "ukrást a zašantročit" veškerou produkci svých firem a ony tři zmíněné milióny tun uzmout ještě někde jinde. Obvinění absurdnější si jen sotva lze představit. Jenže právě tento typ absurdity bohužel rovnou inspiruje k představě, jak bude tato další Putinova pomsta příliš agilnímu oligarchovi asi vypadat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .