Dospívající musí projít procesem sebepotvrzení osobnosti. Tady je to ale tabu, tvrdí průvodce programu Dostuduj.fit

„Během puberty všechny tyto spoje zmizí a místo nich se staví nové. Stejně, jako když vyměníte procesor v počítači za o dvě generace lepší, chytřejší, rychlejší.“

Čtěte také

Psycholog Studnička: Problémy s dětmi si rodiče způsobili sami. Puberta ukazuje, jak jsme to zvládli

„Proto jsou mladí lidé tak velmi citliví a potřebují si to své nové sestavení mozku sami přijmout a ověřit. A to je de facto hlavní práce pro nás v organizaci,“ popisuje.

Většinově k nim studenti nebo jejich rodiče chodí pro radu – už ale prožívají úzkosti, panické záchvaty, nejistotu i sebepoškozování. „A právě v tomto období, kdy člověk potřebuje sebepřijetí a přijetí okolím, a to se vším, jaký je – se všemi svými super schopnostmi, ale i temnotami a propastmi –, potřebuje i přijetí okolí a celé společností.“

„Jenže ta mladým lidem připravuje spíš proces různých zkoušek, hodnocení, známkování, ale proces potvrzování jejich osobností chybí.“

Škola není vždy to nejdůležitější

A když to pak někomu dlouhodobě „moc nejde“, nepřipadá si dost dobrý také sám před sebou. To pak podle Votavy mladým brání žít svůj život nebo studovat a chodit do školy.

„Paradoxně jedním z efektů naší práce je, že mnozí z té školy odcházejí – právě proto, že jsou chvíle, kdy je důležitější, aby se postarali sami o sebe, stabilizovali se a se školou počkali.“

Čtěte také

Puberta začíná u dětí dříve, vědci neví proč

„Osobně jsem pro vzdělání, to rozhodně, lidi to kultivuje. Ale my máme představu toho, co všechno se děti musejí naučit, aby prožily dobrý život, ale zároveň si neumíme představit, jaký ten jejich život bude. To netušíme už teď. A dost často světu mladých nerozumíme.“

„Proto si říkám, že je potřeba to množství vědomostí a zátěže kompenzovat tím, že se naučí postarat sami o sebe, což navíc považuji za daleko důležitější než některé faktické znalosti. Umět být k sobě i svému okolí pozorný, umět nabídnout pomoc – a také si o ni i říct –, to by mělo být součástí školní výuky. A také se nebát na to téma mluvit, protože je to tady velké tabu,“ uzavírá.

Celé Hovory Tatiany Čabákové najdete v audiozáznamu.