Nahota začíná být opět nepřípustná, myslí si známá fotografka Alžběta Jungrová
„Burlesky fotím už nějakých 12, možná 15 let a sleduji jejich vývoj – nejen samotné show, ale i holek. Původně to byly ,myšky‘, které se styděly, ale staly se z nich sebevědomé výrazné ženy. Když někam vstoupí, hned si jich všimnete – nejen kvůli vizuální kráse, ale díky sebevědomí a ženskosti,“ popisuje Alžběta Jungrová, fotografka, umělkyně a také pravnučka Ferdinanda Peroutky. S foťákem se dokázala vydat i do Pákistánu nebo Afghánistánu, teď jezdí fotit třeba do Keni.
O burleskách a jejich příběhu plánuje někdy na podzim vydat knihu, protože prý nazrál čas.
„Primárně je na burleskách vidět za tu dobu osobní vývoj a sebedůvěra. Mám vlastně ráda, když si lidé věří, když se mají rádi – a to bychom se měli naučit všichni, přijímat se tak, jak vypadáme. Všichni jsme krásní, ale jen když se tak také cítíme, vyzařujeme to i navenek,“ nabádá fotografka Jungrová.
Každé focení je podle ní vždy o navázání osobního vztahu, což platí u každého dobrého dokumentu. „A právě u burlesek, kde jsou holky nahé, svlékají se, převlékají – ale nejen u nich –, když si někoho pustíte takto blízko k tělu, jde i o jakési odevzdání se,“ uvažuje.
Nahota a sítě
„Původní tým burlesek se za tu dobu rozpadl, pár lidí ještě zůstalo, další se přidali. Ale co se nejvíc změnilo, je přístup k nahotě – a můžou za to sociální sítě. Před těmi 12, možná i 15 lety lidé zdaleka tolik neřešili, kam to pak půjde ,ven‘,“ popisuje s tím, že dřív se totiž umělecká fotografie objevovala v galeriích nebo publikacích.
Čtěte také
„Dokonce mám pocit, že se vracíme, otáčíme zpátky k víc puritánskému přístupu,“ myslí si. Fotky Alžběty Jungrové přitom vždy nezobrazovaly prvoplánově nahotu, spíš naznačovaly tajemství. „Ale teď u holek vidím strach – i když stále je to i o důvěře, všechny dobře vědí, že ven nepustím nic, co by bylo nekorektní.“
„Podobné se ale objevuje i při jiných projektech a foceních například výtvarných věci s modelkami. A vidím, že nahota začíná být opět nepřípustná,“ dodává s dovětkem, že teď je každá fotka na internetu vlastně nesmrtelná.
Proč si Alžběta Jungrová myslí, že zásadní je každé fotky emoce? Poslechněte si celé Hovory Renaty Kalenské v audiozáznamu.
Související
-
New York je moje láska. Chodím tam po světle, vypráví fotografka Alžběta Jungrová
Poprvé po revoluci jela za svojí prababičkou, ženou Ferdinanda Peroutky, do New Yorku. A byla to láska na první pohled. „Miluji ho,“ vyznává se fotografka.
-
I Believe. Fotografka Alžběta Jungrová vystavuje svou tvorbu v prostorách staré nemocniční prádelny
Plocha o rozloze více než 500 metrů čtverečních, stropy místy až 9 metrů vysoké, které sahají přes dvě patra budovy. Alžběta Jungrová zaplnila nemocniční prádelnu v Praze.
-
Fotka na látce i na skle. Alžběta Jungrová na výstavě ukazuje různé formy fotografického řemesla
Fotografka Alžběta Jungrová zve na výstavu fotografií. V prostoru staré nemocniční prádelny nabízí netradiční koncept vystavování. Co všechno je k vidění?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
