Dopis bohatých

Podle Prodiho by na návrh nenavyšovat výdaje doplatily chudší země unie a zejména země přistupující. Německo, Francie, Velká Británie, Rakousko, Nizozemsko a Švédsko svůj návrh oficiálně zdůvodňují nutností udržovat dlouhodobě zdravé veřejné finance a obavou z přehnaných plánů Evropské komise, které by právě bohatí museli v závěru platit. O finančním výhledu EU se bude diskutovat až v lednu, ale už dnes se můžeme zamýšlet nad tím, jakou atmosféru vytváří ve společenství, do kterého vstupujeme, upřednostňování národních zájmů před zájmy společnými, celoevropskými.

Atmosféra je to špatná. Spíše než o sounáležitosti a partnerství lze hovořit o vzájemné ostražitosti soupeřících egoistů. Naplňuje se obava, že rozšíření EU bez toho, že by se integrace současně prohlubovala, přinese vážné komplikace. Dvou či vícerychlostní Evropa bude v praxi znamenat, že bohatí budou bohatnout na úkor chudých. Je paradoxem, že nadějí pro země, jakou je Česká republika, nejsou její politici, prosazující národní zájem, ale Evropská komise, která nás brání před národními zájmy Německa či Francie. Zjednodušeně řečeno: Čím silnější budou Evropské instituce, tím vyšší bude naše životní úroveň. Obava z evropského superstátu je v našem případě komická. Nic takového nám, bohužel, zdá se, nehrozí.