Dominikánská republika, ostrov v pohybu

Původně zde žili Arawakové z Venezuely a sedm set let před Kolumbem přišla migrace Taínů. Z tří set tisíc zemědělců a rybářů zbyla dnes menšina, po celém světě ale vyslala zdejší plody. Guave a ananas si oblíbila celá zeměkoule, pěstování tabáku se taky rozšířilo všude, maniok a sladké brambory způsobili revoluci v zemědělství Afriky. Španělé sem začali migrovat na konci 15. století, na severním pobřeží stála první osada v americkém světadílu Villa de Navidad. Taínové migrovali z pobřeží, byli decimováni nemocemi a nucenou prací na plantážích. Dobyvatelé ale začali zemi kvůli bohatému Mexiku přehlížet, úpadek byl spojen i s vypleněním metropole Santo Domingo admirálem Francisem Drakem. Pod málo migrujícími Španěly přišla stagnace a členité pobřeží se stalo ideální základnou pro lupičské výpravy korzárů. Migrující běloši tak střídali pirátství s chovem prasat a dobytka, ostrov byl i útočištěm uprchlých otroků z kontinentu.

Na západě Hispanioly svá tabáková pole neustále rozšiřovali Francouzi a zabrali i část dnešní Dominikánské republiky. Čtyřicet tisíc bělochů vládlo přes půl milionu ostatních. Kolonie St-Domingue se díky pěstování cukrové třtiny stala i nejbohatší kolonií, roku 1789 pocházela z kolonie polovina produkce cukru a kávy na světě! Proto sem migrovalo mnoho bělochů a kreolů, přiváženi byli i další černoši na plantáže. Svobodní Afrokaribové a míšenci měli čím dál více práv, španělské Santo Domingo však bylo hodně chudé. Uprchlí vzbouřenci-maroni si stavěli vesnice mezi koloniemi, kde vúduističtí kněží hromadně trávili bělochy. Na počátku 19. století docházelo ke vzpourám a mezi roky 1821-44 patřila země pod Haiti. Po roku 1861 chtěli Dominikánci raději španělskou nadvládu, ale vojáky vyháněli a proto narůstala emigrace bělochů. Po celou dobu však probíhala imigrace chudých Haiťanů a tím se zvyšovala i paranoia a tyranství, roku 1937 došlo i k masakru 35 tisíc Haiťanů vojáky prezidenta-diktátora Trujilla. Dominikánské obyvatelstvo mělo taky "zbělet" podporou migrace evropských přistěhovalců, kteří tu budovali turistický ruch, hotelové komplexy a prázdninové bungalovy pro statisíce lidí z Evropy i Spojených států, které zde mají silný ekonomický vliv. Díky zoufalství a chudobě za vlády diktátora Balaguera od roku 1986 do 1990 emigrovalo 900 tisíc Dominikánců ( 12% obyvatel státu! ) hlavně do okolí New Yorku.

Rok 1996 přinesl konec diktatury, ale návrat jen mála Dominikánců. Doba přinesla vývoj, ale i korupci a úpadek exportu. Tropická bouře "Noel" vyhnala roku 2007 66 tisíc lidí z venkova. Každý rok přepluje 1 300 Dominikánců moře do Portorika. 9,5 milionu obyvatel přinášejí výdělky turistické služby a zóny volného obchodu. Tři čtvrtiny obyvatelstva tvoří lidé smíšeného národnostního a rasového původu, evropsko-afričtí "Indio", mestici vznikli spojením Evropanů a Taínů. Existují tu i menšiny čistě evropského a afrického původu. Důležité imigrační vlny byly i japonská, arabská a židovská, kromě lidí z Karibiku přicházeli i protestanští dělníci z Británie, Holandska a Dánska. Počátkem 20. století sem zamířily malé skupinky z Číny, po úprku Dominkánců do USA došlo k velkému nárůstu emigrace Asiatů, podobně i Haiťanů, tvořících 11 procent obyvatel. Haitští migranti vyznávají vúdú, i proto dělají Haiťané horší práci, kterou by nikdo jiný nechtěl. 95 procent lidí má římskokatolické vyznání, čím dál pevnější pozice ale získávají charismatičtí protestanti. Stát je proto v neustálém pohybu, který nás může zajímat nadlouho.

Seriál Svět a migrace vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.