Dočká se Srbsko členství v programu Partnerství pro mír?

Těsně před příletem generálního tajemníka NATO de Scheffera do Bělehradu dokonce na stránkách bělehradských deníků tvrdil, že země musí stanovit přesnou politiku v jednáním s haagským soudem. Zda li by to měla být, jak je srbskou tradicí jen spolupráce vlažná a s řadou vytáček, jak bylo doposud zvykem, ukáže blízká budoucnost. Faktem je, že srbské úřady vydaly do Haagu zatím jen Miloševiče. Ostatní obvinění ze Srbska pak odjeli na lavici obžalovaných dobrovolně.

Generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer ale v Bělehradě zopakoval, co se všeobecně čekalo. Totiž že bez plné spolupráce srbských úřadů s Haagem nebude soustátí Srbska a Černé hory přičleněno k programu Partnerství pro mír, který je pokládán za jakýsi předstupeň NATO a integrace do dalších euroatlantických struktur. A Právě Srbsko a Černá hora jsou společně s Bosnou a Hercegovinou posledními dvěma evropskými státy, kterým zatím zůstaly dveře Partnerství uzavřeny a to i po nedávném summitu Aliance v Istambulu. Hlavním důvodem tohoto stavu je skutečně laxnost úřadů těchto zemí v zatýkání a vydávání válečných zločinců tribunálu v Haagu. Lorg Ashdown v reakci na to, že policie bosensko Republiky srbské nepředala za 8 let jedinou hledanou osobu přikročil jako Vysoký představitel mezinárodního společenství a faktický protektor k rozsáhlé čistce v bosenskosrbské policii. Ze svých postů muselo odejít přes 60 důstojníků včetně ministra vnitra.

Situace v Srbsku a Černé hoře není o mnoho lepší. V Haagu sedí mimi jiné šéf radikálů Vojislav Šešelj, bývalý blízký spolupracovník Slobodana Miloševiče a srbský prezident Milam Milutinivič, ale ti všichni odešli do Haagu dobrovolně. V Srbsku se zatím o vydávání občanů zatím spíše jen mluví, i když třeba nově zvolený prezident Boris Tadič se i v těchto dnech ve Washingtonu dušoval, že spolupráce s Haagem začne být již velmi brzo bezproblémová.

O tom, že to asi ale nebude tak jednoduché svědčí i případ z tohoto týdne.Do Bělehradu z Haagu totiž dorazil zatykač na dalšího obžalovaného, někdejšího prezidenta Srbské krajiny Gorana Hadžiče. Stalo se tak13.7 v 9.30. Úřady měly 72 hodin na to, aby ho zatkly. Nestalo se tak. Ještě kolem poledne Hadžič opustil svůj dům v Novém Sadu, kam se zakrátko vrátil a celé odpoledne strávil doma. Až večer si vzal vůz a řidičem, který se o dvě hodiny později vrátil do Hadžičova domu. Už bez Hadžiče, který je podle policejních zdrojů od té doby nezvěstný. Hlavní žalobkyně haagského tribunálu Carla del Ponteová obviňuje srbské úřady, že záměrnou laxností nechaly Hadžiče uniknout spravedlnosti. Ty později přinesly informaci, že je Hadžič na dovolené na černohorském pobřeží. Tamní policie také ale o jeho pobytu nemá žádné zprávy a tak je Goran Hadžič jako další hledaný úspěšně na útěku. To o přílišné horlivosti srbsko černohorských úřadů asi nemůže svědčit, navzdory proklamacím nově zvoleného prezidenta Borise Tadiče a jeho nejbližších spolupracovníků.

Generální tajemník NATO v Bělehradě zopakoval, že klíčovou zkouškou bude zatčení či nezatčení bývalého bosenskosrbského generála Ratka Mladiče, Srbské úřady by ho měly v nejbližší době buď předat, nebo předložit přesvědčivé důkazy o tom, že se hledaný už nenachází na území Srbska a Černé hory. Obdobně by to mělo dopadnou i v případě dalších 4 srbských generálů, po dvou z armády a po dvou z policie, po jejichž přítomnosti rovněž prahne haagská spravedlnost a které úřady zatím váhají vydat. Ani oni by nebyli posledními, protože podle nedávno zveřejněných údajů je na seznamu tribunálu ještě nejméně 13 Srbů.

Ani předání všech by ale ještě nemuselo znamenat zcela otevřené dveře do Partnerství pro mír. NATO totiž také požaduje aby Bělehrad zrušil žaloby, které proti členským zemí NATO u Mezinárodního soudního dvora, rovněž v Haagu, podal za to, že se Aliance v roce 1999 v průběhu krize v Kosovu rozhodla bombardovat tehdy ještě Svazovou republiku Jugoslávii.