Dobrá zpráva pro chovatele hrochů

Samice hrocha obojživelného (Hippopotamus amphibius) může během svého čtyřicetiletého života porodit i 25 mláďat. Hroši se v zajetí rozmnožují velmi dobře a není proto divu, že umístění mláďat a péče o ně jsou pro zoologickou zahradu mnohdy neúnosně náročné. U mnoha jiných zvířat by řešením takového problému byla kastrace samců. U hrochů je ale komplikovaná a zdokumentovaných úspěšných případů bylo zatím jen pár.

Důvody, proč je kastrace samců hrochů obojživelných tak obtížná, vyplývají z jejich životního stylu. Hroch je přizpůsoben životu ve vodě, což s sebou nese i skutečnost, že má - stejně jako kytovci – varlata uvnitř těla. Zatímco u kytovců jsou ale umístěna na stále stejném místě, u hrochů se skrývají ve štěrbině v dolní části břišní stěny, v takzvaném tříselném kanálu (canalis inguinalis). Jejich lokalizace je tak pro veterináře velmi obtížná. Pokud má to štěstí a uspěje, musí ještě překonat úskalí anestézie u zvířete se silnou kůží i vrstvou podkožní tkáně, která může ovlivnit účinek injekce. Anestetikum navíc může u hrochů vyvolat komplikace dýchání a v některých případech dokonce zavinit smrt.

Protokol na úspěšnou anestézii hrochů obojživelných nedávno vytvořili veterináři z Vídeňské univerzity. Nyní pokročili ještě dále a v odborném časopise Theriogenology spolu s kolegy z Francie, Německa a Izraele popsali vylepšenou metodu kastrace, kterou úspěšně vyzkoušeli na deseti hroších samcích. Její podstatou je lokalizace varlat pomocí ultrazvuku před zákrokem i v jeho průběhu. Pouze jeden pokus nestačí, protože žláza v některých případech po prvním chirurgickém řezu „uteče“ a je nutné ji znovu najít.

Pooperační hojení probíhá u hrochů bezproblémově. I to je důsledek jejich přizpůsobení životu ve vodě, kde je každá ranka vystavena množství bakterií. Hroši se infekci brání sekrecí takzvaného červeného potu, který má antibiotické účinky. U těch, kteří byli hned po kastraci vráceni do svého bazénu, veterináři nezaznamenali žádné komplikace hojení. Kastrace prováděná novou metodou by se tak mohla stát účinným nástrojem pro kontrolu chované populace. Vedlejším přínosem je to, by snížila i vnitrodruhovou agresivitu mezi hrošími samci.

Zdroj: Vetmeduni Vienna, Theriogenology