Do pár let se s obchodem se slonovinou stane něco podobného jako s heroinem, tvrdí známý starožitník Salmon

V dnešní přetechnizované době se ale domácnosti nejraději pyšní nejmodernějšími spotřebiči a technologiemi. Nebo je to jinak? „S klasickými starožitnostmi nemá současná generace moc společného,“ přiznává Josef Salmon. Zákazníci prý žádají věci z 60. nebo 70. let, které toužili mít ještě jako děti.

Digi hry z SSSR? I to má dnes cenu

Vzácné obrazy z litomyšlského kostela už svlékají svůj lakový kabát

• Upravit
• Smazat

Pracovníci a studenti z litomyšlské Fakulty restaurování při Univerzitě Pardubice na jaře sejmuli v tamním proboštském kostele dva z obrazů Křížové cesty od barokního malíře Josefa Ceregettiho, aby je opravili. Při jejich zkoumání se zjistilo mimo jiné to, že obrazy v 19. století někdo rozšířil.

„Třeba digitální hry se zajícem ze Sovětského svazu, umělohmotné hračky a podobně. Ceny klasických porcelánových panenek z 19. století, vláčky Märklin, které se vyrábějí od roku 1859, padají dolů. Naopak umělohmotná autíčka ze 70. let stojí klidně až desetinásobek,“ dodává. Stejně jako třeba hodinky Prim, které mají za hranicemi nulovou hodnotu, tady lidé stále poptávají.

„Určitě bych nic nevyhazoval, protože lidé sbírají úplně všechno. Vy si myslíte, že to je bezcenné, ale v určitém okamžiku může hodnota předmětu vyletět výš, než byste zaplatili za zlaté hodinky nebo briliantový prstýnek.“

Pokud tedy máte „opravdovou“ starožitnost, tedy předmět starší 50 let, občas se prý vyplatí uvažovat o vývozu. „Současná legislativa vývoz a dovoz předmětů kulturní hodnoty upravuje zákonem z roku 1994. V té době tady nastal velký boom ve vykrádání hlavně státních zámků, kostelů a dalších církevních památek. Dnes už by ale potřeboval předělat,“ myslí si starožitník.

Sakrální předměty se nevyváží

Secese a kubismus v sakrální architektuře

• Upravit
• Smazat

Dva slohy, které na přelomu 19. a 20. stol. nejvíce ovlivnily architekturu v českých zemích, mají jedno společné: minimálně se promítly do sakrálních staveb. Proč tomu tak bylo, vysvětlí v Cestopisu architektury Zdeněk Lukeš.

„Pokud máte doma byť jen malý křížek, andělíčka nebo kropenku, tak jste nuceni vyřizovat plno papírů na nejrůznějších úřadech. Takže každý starožitník ani nemá chuť veřejně nabízet cokoli, kde je vyobrazen Kristus nebo nějaký svatý, aby se taky náhodou nestal terčem nějakých sankcí. Ale ze světa se toho sem vozí daleko víc, než se vyváží.“

Salmon přitom nijak nezpochybňuje právo chránit své předměty národního kulturního dědictví. „Náš zákon je ale velmi tvrdý, třeba ve srovnání s Francií. Tam si křížek bez problémů koupíte, protože tam za Velké francouzské revoluce (1789) vydrancovali většinu kostelů a dodnes se tam čas od času objevují předměty nevídané hodnoty. Všichni to ale berou tak, jakože to tak prostě je…“

Slonovina jako heroin

Starožitníků se pak velmi dotýká i celosvětový zákaz prodeje předmětů ze slonoviny.

„U nás je to podobné jako se sakrálními předměty. Platí zákon o prodeji předmětů vyrobených před rokem 1950, a tak by ty 100−300 let staré problémy mít neměly. Stát a jeho úředníci často vůbec netuší, jak předměty se slonovinou vůbec vypadají. Tipuji, že do pár let se se slonovinou stane něco podobného jako s heroinem… Mě je těch slonů taky líto, ale škoda ničit umělecké dílo, které kdysi vytvořil naprostý mistr.“

Nejen ten český trh se starožitnostmi je možná stále plnější nejrůznějších kopií a falzifikátů. Dnes i renomovaná aukční síň občas sáhne vedle. „Opatrnost nastane, až když přijdete poprvé o své vlastní peníze,“ přiznává.

Není znalec jako znalec

„Když má člověk vlastní kamenný obchod, ručí lidem svou ctí, historií, dobrým jménem, ale stát se to může každému.“ Záruku jistého originálu prý ale nemáte ani se znaleckým posudkem v ruce. „My v kuloárech víme, kteří znalci nejsou košér a znalecký posudek často není žádnou zárukou. Tato branže stojí a padá na vlastních zkušenostech.“ A co pak Salmon říká na investice do umění, do starých obrazů a dalších starožitností?

„Investice to jistě není špatná, ale krásný obraz patří na vaši stěnu domu, bytu. Má vám dělat radost…“ Sám totiž dvakrát nefandí investorům, kteří si skvosty nakoupí a pak je mají zavřeny v bankovních trezorech. „Umění má zkrášlovat vaše obydlí i život,“ dodává.