Do boje musíš jít s tím, že se to povede, říkával skaut a bývalý politický vězeň Jiří Navrátil

Měl mírnou, veselou a přátelskou povahu. Krátce před tím než loni v 93 letech zemřel, vyprávěl takřka sedm hodin svůj dramatický příběh z války a komunismu pro Paměť národa.

Mělo to být povstání jako v pětačtyřicátém

Během květnového povstání 1945 sehrál nemalou roli jako jeden z velitelů skautských odbojářů, kteří běhali mezi barikádami jako spojky a záchranáři. O tom druhém povstání také v květnu, tentokrát roku 1949, mluví historici jako o největším pokusu o vojenský protikomunistický převrat.

Na výpravě, Jiří Navrátil druhý zprava|foto: Post Bellum

Podílet se na něm měly tisíce lidí. Z vojenské posádky ze Žatce se chystaly do Prahy tankové jednotky, povstalečtí vojáci měli přepadnout většinu významných státních institucí – vnitro, obranu, generální štáb, policejní prezidium a vládu. Do republiky měla údajně přiletět západní vojska. Povstalci se chystali osvobodit politické vězně.

Z Pankráce chtěli dostat Karla Kutlvašra, jednoho z bývalých velitelů povstání 1945 a dopravit ho před mikrofon Československého rozhlasu, aby vyhlásil povstání, protože jemu by lidé věřili. Takový byl plán.

Jiří Navrátil zorganizoval asi sto skautů, kteří jako za války měli zachraňovat a jako spojky běhat mezi jednotlivými velitelstvími. Několik hodin před vypuknutím tohoto povstání všechny vůdce pozatýkala StB. Navrátil dostal 20 let, vojáci, se kterými spolupracoval, Čančík a Polesný, trest smrti.

Ministr měl sníst bolševickou knihu

Když si pročítáte k tomuto případu archivní dokumentaci a posloucháte vyprávění pamětníků, zdají se tehdejší plány vojenské a skautské odbojové skupiny neskutečně naivní a neuskutečnitelné.

Např. detaily o povstání Emanuel Čančík a skautská vůdkyně Dagmar Skálová dohadovali v pražském Bráníku přes plot oddělující jejich zahrady, shodou okolností byli sousedé. Důstojník čs. armády zapojený do plánů snil o tom - alespoň podle jeho výpovědi - že přepadne vilu komunistického ministra spravedlnosti, později obrany, Alexeje Čepičky a donutí ho sníst obsáhlou knihu „10 let s Klementem Gottwaldem“.

Do boje se chodí s vírou, že se to povede

Jiří Navrátil říká, že pokus o protikomunistický převrat z dnešního pohledu vypadá bláhově. Tenkrát prý žili tím, že je v tom Západ nenechá: „Když jdeš do boje, nesmíš si říkat, co by bylo, kdyby bylo. To musíš jít s tím, že se to povede,“ říkal Jiří Navrátil, kterého komunisté věznili v kriminálech a uranových lágrech jedenáct let. 

Jiří Navrátil v roce 2015|foto: Post Bellum

Jiří Navrátil patří mezi legendy českého skautingu. V patnácti letech zažíval – jak říkával - nejúžasnější dobrodružství, jaké si skaut umí představit: tábory u Bobří řeky, záhady Stínadel, tajemství Řásnovky, chatu v Jezerní kotlině. Chodil do pražské Dvojky, kterou vedl Jaroslav Foglar Jestřáb. Jak známo, tento spisovatel čerpal náměty ze skutečných příběhů z kronik svého oddílu.

Jiří Navrátil z dětského junáctví vyrostl do intelektuála, který chápal skauting nikoliv jen jako romantické sbližování se s přírodou, ale jako cestu k výchově dětí vedoucí k odpovědnosti, samostatnosti a vlastenectví.

První díl Příběhů 20. století o Jiřím Navrátilovi vypráví o jeho dětství, dospívání, Foglarovi, dobrodružství, která prožíval během Dnů mládeže 1944 a které skončilo na gestapu.

Druhý díl, který vysíláme příští týden, se věnuje 17. květnu 1949, kdy se Navrátil zapojil do protikomunistického povstání. Uslyšíte jeho příhody z vězení a lágrů. A také podrobné vysvětlení, proč najdete jeho jméno v seznamech agentů StB.