Divadlo v Dlouhé bylo dlouho unikátní a dál se vyvíjí. Je to zázrak, myslí si dramaturgyně Štěpánová

„Ze začátku to byly dost oddělené větve, které se do jisté míry postupně sblížily. Respektive – někteří byli schopni prostoupit z jedné do druhé skupiny. Byla to dost unikátní syntéza různých stylů. Druhá věc, proč bylo Divadlo v Dlouhé tak unikátní, byl kolektivní duch, a ten byl poznat i z jeviště. Diváci to tak dobře vycítili,“ doplňuje v pořadu Hovory.

Divadlo v Dlouhé, Zítřek se nekoná, režie Hana Burešová|foto:Martin Špelda, Divadlo v Dlouhé

Jan Borna ale v roce 2017 zemřel, divadlo tak muselo řešit budoucnost. Do vedení nastoupilo duo Skutr – Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský. „Změna to byla veliká, původně měla být ještě větší, protože měli převzít vedení i od Hany Burešové, což se nakonec nestalo,“ vzpomíná.

„Se Skutrem přišla úplně jiná poetika, jiný způsob práce a noví kolegové. Protože někteří odešli – ne snad proto, že by se spolu nesnesli, ale protože se divadlo vydalo jiným směrem. Ale ti noví mezi nás moc pěkně zapadli.“

Změnili jsme se

To, že se divadlo mění, i sama Štěpánová zjišťovala postupně. „Až zpětně si uvědomíte, že ty změny už nastaly a divadlo vypadá jinak.“

Čtěte také

Cesta dlouhým dnem do noci je jen začátek. Kam směřuje Divadlo v Dlouhé?

„Pro mne osobně je to zajímavá situace, protože to, že se divadlo dál vyvíjí, ale i to, že se hodně dlouho udrželo ve velmi konzistentní podobě, tak to je myslím zázrak,“ dodává. 

„A to, že ten kolektiv jednoho divadla vydržel tak dlouho, je také mimořádné. Říká se, že soubor vydrží spolu tak maximálně sedm let, a my jsme to dali třikrát sedm, až pak se to začalo malinko rozjíždět.“

Karola Štěpánová působí léta i jako dramaturgyně festivalu Dítě v Dlouhé. „Divadla určená dětem začala pracovat na inscenacích pro mladé publikum a úroveň se zvedla. Témata jsou stejná, stále jsou hodně o hledání identity, utváření vztahů, už jsou ale dobře zpracované," říká.

Víc si už poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory, ptá se Tatiana Čabáková.