Diskuse o vypsání referenda o schválení či odmítnutí reformní smlouvy EU v Británii stále pokračují

Tedy o tom - jak vládnoucí Labouristická strana prý nehodlá splnit to, co slíbila v předvolebním programu - že tedy o jakýchkoliv změnách legislativy unie, které by negativně ovlivnily suverenitu země, bude vypsáno referendum. Potíž je v tom, že premiér Brown rezolutně odmítá tvrzení podobná těm Giscardovým i výsledkům nedávného šetření parlamentního výboru pro unii, které mu daly za pravdu. Tvrdí, že text smlouvy o reformách unie nejen, že není ústavou, ale také, že plně respektuje výjimky, které si Británie ze smlouvy vymínila. Proto prý není žádného referenda ke schválení reformní smlouvy zapotřebí a stačí, že tak po příslušných debatách učiní parlament - který, jak odpůrci hbitě poznamenají, byl ovšem zvolen na základě příslibu referenda. Ony výjimky zahrnují zachování kontroly nad oblastmi zahraniční politiky, všeobecné legislatívy podlehající ministerstvu vnitra, včetně pracovního a trestního práva a daní.

Jak ovšem argumentují odpůrci nynější podoby reformní smlouvy, Británie by ji v referendu zcela určitě odmítla a naděje federalistů i bruselských byrokratů by pohřbila. Je tomu tak proto, že proti tomu, jak je formulována, stojí ve společném šiku nejen opoziční Konzervatívní strana a odbory, ale dokonce i několik desítek poslanců Brownových labouristů. Tábor opozice proti smlouvě - jak zdůrazňují britská média -- požaduje aby nikým nezvolená Evropská komise a stejně nikým nezvolený Evropský soudní dvůr byly zbaveny pravomocí vrcholných arbitrů i vykonavatelů rozhodování a aby tyto pravomoci byly vráceny zvoleným ministrům a poslancům Evropského parlamentu. To by mělo být zajištěno změnou práva unie tak, aby byl Evropský parlament oprávněn navrhovat a zamítat legislativní změny a ne jen schvalovat to, co mu předloží Evropská komise. Zároveň by Evropskému parlamentu bylo přiznáno právo na zamítání a rušení direktiv komise. Co se týče Evropského soudního dvora, ten by neměl mít onu nedemokratickou pravomoc posuzování i výkonu své vlastní nadřízenosti nad parlamenty členských zemí. Těm by pak měla být vrácena zodpovědnost a rozhodování o sociální politice vlastní země.

Odpůrci smlouvy tvrdí, že pokud ta bude schválena, všechna uvedená omezení suverenity členských zemí začnou platit - včetně toho, že Evropský soudní dvůr bude moci jednoho dne v uvozovkách "posoudit" britské výjimky, prohlásit je za nepodložené a prostě je zamítnout s tím, že proti rozhodnutí není odvolání. Navíc námitky jedné země by ve většinovém hlasovacím systému, který smlouva zakotvuje v mnoha oblastech, byly prostě přehlasovány jelikož Evropský parlament nemá horní komoru, která by rovným zastoupením všech zemí bez ohledu na velikost - jako například ve Spojených národech - mohla zabránit takovému přehlasování. Pokud by ovšem ony navrhované pravomoci nebyly schváleny, což by se stalo například odmítnutím ratifikace parlamentem některé členské země či ve zmíněném referendu, byla by unie ve vlastním zájmu přinucena na takováto demokratická pravidla přistoupit, tvrdí odpůrci unijní reformní smlouvy. Navíc a zdá se rozumně, poukazují na to, že nezvolení byrokraté unie a zastánci do nekonečna stále těsnější federalizace stále častěji zcela ignorují principy demokracie, včetně voleb.

Jednou ze zmíněných britských výjimek je i zachování právomocí vlastního parlamentu nad oblastmi podléhajícími ministerstvu vnitra a k těm patří také kontrola přistěhovalectví. Toto velmi citlivé téma, je nyní znovu rozjitřeno návrhem Bruselu na zavedení tzv. Modré karty. Její vidina by měla barvou vlajky unie lákat do členských zemí kvalifikované pracovní síly ze zemí nečlenských příslibem práce a sociálních výhod s tím spojených, včetně bydlení, zdravotní péče a důchodů. Karta by tak měla vyřešit problém unie s nízkou porodností a nedostakem pracovních sil, neboť se očekává, že v roce 2030 bude v unii chybět zhruba 20 miliónů kvalifikovaných i nekvalifikovaných pracovníků. Místo iniciativ na zvýšení porodnosti zpohodlněného domácího obyvatelstva, které by podle kritiků byly podstatně lacinější, tak budou moci vlastníci Modré karty po třech měsících přivézt do unie rodinu a pak se také stěhovat mezi členskými zeměmi. Brusel se podivuje proč podobný systém ve Spojených státech, Kanadě či Austrálii tam přitahuje tolik kvalifikovaných pracovníků za "údajnými neomezenými možnostmi", zatímco 85 procent nekvalifikovaných sil směřuje do zemí unie. Zjevně za přebujelými sociálními výhodami, dodávají kritikové. Británie s návrhem na Modrou kartu nesouhlasí, neboť vláda připravuje vlastní tvrdý bodový systém i když zatím nebyla schopna přistěhovalectví a s ním spojený nápor na bydlení a na sociální sféru či zdravotnictví kontrolovat. Letos Británie očekává rekordní počet 240,000 imigrantů a téměř 200,000 ročně po příštích 25 let, což spolu s vysokou porodností novousedlíků by mělo za tu dobu zvýšit počet obyvatel země na 71 miliónů. Soudě podle zmíněných nynějších potíží, kritikové i tak předpovídají zemi kolaps. S takovou perspektivou by Modrá karta asi opravdu neměla smysl...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .