Diskuse o evropské ústavě

Začalo to nejnověji autorským článkem prezidenta republika Václava Klause, který v pondělí otiskla Mladá fronta Dnes. A v němž sice stručně, ale uceleně prezident vyjádřil své obavy z pokračující evropské integrace. Následovala pochopitelně polemika některých politiků, kteří jeho obavy nesdílejí, a komentátorů médií. Ve středu se pak prezident Klaus osobně účastnil zasedání vlády, kde mělo být rozhodnuto o tom, jakým způsobem se vlastně naše republika k Evropské ústavě postaví na nadcházející mezivládní konferenci. Z pozdějších informací vyplynulo, že se zde prezident k této věci ostře střetl s ministrem zahraničí Cyrilem Svobodou, který během zasedání vlády neváhal kritizovat přítomného prezidenta právě za jeho pondělní článek a závěry, které z něj vyplývají.

Dosti překvapivým výsledkem tamního střetu názorů diskuse kabinetu bylo pak prezidentovo oznámení, že se nadcházející mezivládní konference raději nezúčastní, neboť oficiálně plánovaný příliš krátký čas k jeho projevu, pouhé 3 minuty, by rozhodně nestačil k seriózní prezentaci jeho postoje. Uznal také, že by pro Českou republiku nebylo vhodné, aby hovořila na mezinárodní scéně dvojím jazykem, to by mohlo náš vliv v Evropě jedině oslabit.

Můžeme říci, že v této chvíli prezident poměrně rozumně ustoupil. Za tři minuty by opravdu nemohl nic vysvětlit a raději nechal za Českou republiku mluvit premiéra Vladimíra Špidlu, ačkoli je jasné, že se jejich názory na Evropskou unii výrazně rozcházejí.

Další vnitropolitická bitva se ale odehrává v Parlamentě, který bude mít brzy rozhodující slovo při eventuální ratifikaci zmíněné Ústavní smlouvy. Opoziční Občanská demokratická strana tam uspěla s požadavkem uspořádat k připravované Evropské ústavě mimořádné zasedání Sněmovny, které začne v úterý příští týden.

Můžeme očekávat, že během této parlamentní diskuse zazní hlavní argumenty obou stran. Na jedné straně takzvaných euroskeptiků a na druhé takzvaných eurooptimistů. Ale také se jistě dočkáme mnoha populistických projevů, jejichž cílem bude využít této příležitosti jen k nashromáždění politických sympatií za jakoukoli cenu, bez zřejmé souvislosti s Evropskou ústavou. Jak tomu v podobných případech bývá a bylo v minulosti už mnohokrát.

Málo lidí se asi dostane k tomu, aby si přečetli návrh Evropské ústavní smlouvy, s nímž má nadcházejí mezivládní konference Evropské unie vyjádřit souhlas. Objemný dokument se skládá ze 4 částí a krátké preambule. A je psán často spíš vzletným a obecným jazykem. Zahrnuje základní charakteristiky Evropské unie, Chartu lidských a občanských práv, popis fungování hlavních unijních institucí a pravidla, podle nichž bude možné Ústavní smlouvu měnit.

Pokud mezivládní konference text návrhu schválí a následně jej budou ratifikovat všechny členské země Evropské unie, měla by se Evropská ústavní smlouva stát jejím základním dokumentem, který nahradí všechny současné společné smlouvy o Evropské unii, zejména takzvanou Maastrichtskou, dále smlouvu o Evropských společenstvích a pozměňovací smlouvy z Amsterodamu a Nice.

Není to ale jen opakování všeho, co už bylo dříve zakotveno v unijních zákonech. K tomu mají pravdu i naši euroskeptikové. Předložená Evropská ústava je zřetelným krokem dál v politické integraci jinak stále ještě samostatných států dnešní západní a střední Evropy. Navržený dokument vskutku přepokládá a umožňuje budoucí těsnější sepjetí evropských zemí, dovoluje společný postup v zahraniční a měnové politice. A jednotné vystupování celé Evropy na mezinárodní scéně.

Zbývá jen otázka, zda si to opravdu přejeme. Zda se chceme stát součástí společenství evropských národů a vystupoval alespoň v některých věcech dohromady. A nebo zda chceme nadále ve všem působit každý za sebe jako jednotlivci, respektive oddělené státy. Obojí je možné. I když společný postup může mít určité výhody, podobně jako je tomu při jednání mezi lidmi.

V letošním červnovém referendu souhlasily více než tři čtvrtiny našich občanů se vstupem České republiky do Evropské unie. A na tom nic nezmění ani eventuální nepřijetí návrhu Evropské ústavní smlouvy, ať už v Parlamentu anebo lidovém hlasování. Členy Evropské unie se staneme v květnu příštího roku a pak se uvidí.