Devadesátky Borise Jelcina
Boris Nikolajevič Jelcin (1. února 1931 - 23. dubna 2007) vystudoval střední školu a technickou univerzitu, obor stavitelství. V roce 1961 vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu a o sedm let později začal pracovat v komunistickém aparátu. Do té doby se živil prací ve svém oboru. Mocensky stoupal, ale teprve Gorbačov ho v roce 1985 povolal do Moskvy, kde vedl moskevskou stranickou organizaci.
Z poměrně neortodoxního straníka, a od roku 1985 stoupence Michaila Gorbačova, se postupně stával jeho kritikem, korektorem a nakonec oponentem . Stranické funkce byl zbaven v roce 1987, ze strany vystoupil v roce 1990. V témže roce byl – ještě v závěrečné etapě existence SSSR – zvolen prvním ruským prezidentem, a fakticky tak završil mocenskou dvojkolejnost rozkládající se země, při které bylo dokončeno formování reprezentací jednotlivých republik chovajících se stále samostatněji.
V době puče sovětského viceprezidenta Janajeva a vrchních představitelů silových složek v srpnu 1991 se postavil do čela odporu (sovětský prezident Gorbačov byl pučisty internován). Po zániku Sovětského svazu, který následoval bezprostředně po potlačení puče, se stal skutečnou hlavou plně obnoveného Ruska.
Jeho působení ve funkci ruského prezidenta (1991-1999) je spojeno se zánikem Sovětského svazu, bezprecedentním pokusem o demokratické reformy, mocenským konfliktem s postsovětským parlamentem, první čečenskou válkou i politickým a ekonomickým rozvratem.
LEGENDÁRNÍ VIDEO Z TISKOVÉ KONFERENCE PREZIDENTŮ BORISE JELCINA A BILLA CLINTONA.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
