Děti zvládají vztek boxem. „Agresi vnímáme negativně, ale jde o přirozenou sílu,” tvrdí psycholog

agrese, dítě, první rána, agresivita, nenávist
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy agrese, dítě, první rána, agresivita, nenávist

Jak zvládat dětskou agresi? Třeba pomocí boxu. Právě na tom je založen program Bojovníci v nás organizace YMCA, který běží ve čtyřech nízkoprahových centrech. Děti tady mohou svou negativní energii vybít třeba prostřednictvím boxu pod dohledem profesionálního trenéra. „Bojové sporty, které jsou dobře vedené, můžou být přínosné,” říká dětský psycholog a terapeut Martin Hofman.

Skupina asi sedmi kluků se střídá při bušení do boxovacího pytle, který drží instruktor. Cílem je dávat do pytle co největší rány. Pro kluky, kteří chodí do odpoledního kurzu v nízkoprahovém centru Dixie je to oblíbená součást tréninku, emoce rozhodně nedrží na uzdě. „Ty učitelko jedna stará, už mi nedávej úkoly! Krávo!” zní při bušení do pytle.


Slovo agrese vnímáme hodně negativně, agresivita je ale naše přirozená síla, má životodárnou úroveň. Pak je samozřejmě agrese, kterou neumím ovládat, až ta je negativní. Martin Hofman

„Skze ta slova vypouštíme agresi,” vysvětluje vedoucí klubu Dixie Vojtěch Frýdl. „Těm klukům to pomáhá, protože vědí, že tady být sprostí být nemůžou. Je tu jasné pravidlo, že žádná sprostá slova ani jakákoliv agrese. Když probíhá strukturovaný program, tak tam to velmi omezeně dovoluju. Snažím se, aby pochopili, že to je k tomu určený prostor, kdy při mlácení do pytle to tam patří a můžou tam řvát, co chtějí. Uvolňuje je to, je jim to vlastní,” říká Frýdl.

Podle dětského psychologa Martina Hofmana z centra Pod křídly může takový trénink fungovat. „Nejen, že se děti vybijí, ale zároveň se učí svoji sílu ovládat. Slovo agrese vnímáme hodně negativně, agresivita je ale naše přirozená síla, má životodárnou úroveň. Pak je samozřejmě agrese, kterou neumím ovládat, až ta je negativní. Bojové sporty, které jsou dobře vedené, s pravidly, se kterými se člověk učí pracovat, můžou být přínosné,” říká terapeut.

Nadhled nad vztekem

Program Bojovníci v nás sice trvá jen do konce dubna, ale v holešovickém klubu Dixie se dětské agresi věnují už dva roky. Na lekce s Vojtěchem Frýdlem chodí hlavně kluci, kteří mívají problém s chováním. „Většina z nich má problémy ve škole, poflakují se po ulici. Rozhodně mají sklon k agresi, který je v nich zakódovaný už od malička, protože byl předávaný jejich rodiči, kterým ho předali zase jejich rodiče. Být agresivní až násilný je jim vlastní. To, že sem přijdou a my si s nimi povídáme, boxujeme s nimi a podobně, jim umožňuje získat nad svými vzteky a chováním obecně nadhled,” vysvětluje instruktor.

Výchova dítěte - ilustrační foto

Psycholog Hofman říká, že někdo může svoji agresivitu regulovat srkz sport, někdo třeba přes umění. Jak poznají rodiče, jaká je správná cesta zrovna pro jejich dítě? „Je to taková cesta, která to dítě baví. Pokud hledám pro své dítě dobrý sport, vždycky to dítěti musí dávat smysl. To dítě to pozná tak, že ho to baví,” odpovídá Hofman.

Vybiju se a unavím

Náplň lekcí je mnohem pestřejší, než jen mlácení do boxovacího pytle. Kluci během hodiny třeba závidí v člunkovém běhu nebo dělají něco jako kruhový trénink. Nejde jen o možnost se vybít, sportování dává podle Frýdla klukům mnohem víc. „U některých z nich je vidět, že se naučili chápat pravidla zápasu. Že už to pro ně není bitka na ulici, ale hra. Je důležité, aby člověk dokázal vystoupit z emocí, z hněvu a vzteku, a dokázal přijmout roli,” říká.


Kdybychom je vytáhli z jejich přirozeného prostředí a intenzivně se jim věnovali třeba půl roku, řekněme na nějakém táboře, a bylo by tam takové fyzické cvičení, tak by ten krok byl mnohem rychlejší a viditelnější. Vojtěch Frýdl

Pokud rodiče nemají v blízkosti centrum, jako je Dixie v Holešovicích, je dobré podle Hofmana přimět dítě k jakémukoliv sportu nebo pohybu, který ho těší. „Zároveň se dívat, jestli jde o vrstvu zdravé agresivity, nebo jestli se tam děje něco, co už je nepřiměřené. To může být vidět třeba na tom, že děti útočí na zvířata, útočí nepřiměřeně na jiné děti, ubližují sami sobě. To už je vrstva, která vyžaduje spíš odbornou pomoc, díky které můžou lidé zjistit, co se děje, kde se to v dítěti bere,” říká terapeut.

Lekce v Dixie ale probíhají jednou týdně, což je podle Frýdla dost málo, takže změny jdou hodně pomalu. „Kdybychom je vytáhli z jejich přirozeného prostředí a intenzivně se jim věnovali třeba půl roku, řekněme na nějakém táboře, a bylo by tam takové fyzické cvičení, tak by ten krok byl mnohem rychlejší a viditelnější. U nás je to otázka dlouhodobosti, sem můžou přijít kdykoliv a trávit tady svůj volný čas. To, jak ho využijí, záleží hodně na naší nabídce. Zrovna teď jedeme téma agrese, které nás baví,” vysvětluje Frýdl.

Kluci jeho slova potvrzují. „Je tady sranda, není tady nuda. Vybiju se tady a unavím,” říká jeden z kluků. Druhý potvrzuje, že se v kurzu baví. „Chodíme si sem hrát, trénujeme tady. Chodím sem každý den, když nemáme co dělat, tak přijdeme sem,” vypráví jeden z chlapců.