Demise - okolnosti a důvody

15. červen 2004

Logo|foto:Český rozhlas

Ministr spravedlnosti Karel Čermák nepřesvědčil vládu o svém názoru, že sáhnout na platy soudců je chyba. Kdyby zůstal ministrem, u soudců by ztratil tvář. Kdyby své rozhodnutí oznámil těsně před volbami do Evropského parlamentu, poškodil by vládní koalici, která ho angažovala do ministerské funkce. Zpráva o jeho záměru odejít z vlády ale vešla ve známost těsně po volbách a tato okolnost velmi zarmoutila pana prezidenta. Spatřuje v celé záležitosti nedůstojnou teatrální hříčku, kterou u muže Čermákova věku a důstojnosti nečekal.

Diskutovat o tom, kdy se informace o demisi objevila v médiích, je zajímavé pro lidi, kteří se zabývají technologií moci. Ministr byl rozhodnut odejít z vlády už před dvěma týdny, a kdyby to rozhlásil ještě před volbami, možná by ODS, ale spíše KSČM, měla jeden euromandát navíc. Většina občanů, kterým technologie moci mnoho neříká, se ovšem spíše než o údajné načasování demise bude zajímat o její důvody. Ministra mrzí zbytečný boj mezi dvěma pilíři, na kterých stojí demokracie, tedy mezi mocí výkonnou a mocí soudní. Pokusy politiků šetřit na soudcovských platech vnímá Karel Čermák jako ohrožení nezávislosti justice.

Tato obava není přehnaná. Praxe je taková, že právníkem, který u nás dobře vydělává, bývá advokát, nikoli soudce, což je na pováženou. Jakkoli jsou případy, kdy se veřejnost na některé soudce kvůli jejich individuálním pochybením zlobí, představují právě soudci jistotu, že společnost může spoléhat na autoritu zákona. Ve zbytečném boji mezi politiky a soudci je veřejnost nakloněna fandit spíše politikům. Ta náklonnost ovšem postrádá hlubší logiku. Úspora na platech soudců nás může přijít hodně draho. A není bez zajímavosti, že šetřit na soudcích napadlo lidi, kteří mají imunitu.

autor: iho