Dělba práce u mšic

Japonská mšice Quadrartus yoshinomiyai žije pospolitě v masivním úkrytu. Nedospělé nymfy i dospělci nabudí v napadeném místě listu jejich oblíbeného keře Distylium racemosum masivní růst pletiv. Vznikne tak tzv. hálka. Kolonie mšic se skrývá v nitru takto vzniklé „boule“.

Mohlo by se zdát, že mšicím ukrytým v hálce nic nehrozí. Některé predátory však nezastaví ani tato masivní bariéra. Mšice však nejsou proti útokům bezbranné. Útočníka, který se proboural do nitra hálky, napadají především nymfy. Útočí na něj svým savým ústrojím zvaným stylet. Další účinný obranný prostředek představují zvláštní žlázy ústící na horní straně zadečku, tzv. sifunkuly. Mšice z nich vylučují silně lepkavou tekutinu a použije ji k zalepení těla přirozeného nepřítele. Vylučovaný lep zřejmě obsahuje i poplachové látky a láká ostatní členy kolonie k obraně hálky.

Jak ukazuje nejnovější studie japonských vědců z university v Tokiu publikovaná ve vědeckém časopise Biology Letters, zdaleka ne všichni obyvatelé kolonie se nechají poplašným signálem vyburcovat. Tým vedený Keigem Uematsuem zjistil, že k poškozené stěně hálky se přednostně hrnou mladé nymfy a přestárlí jedinci. Právě ti nesou hlavní tíhu i všechna rizika spojená s obranou hálky proti nepříteli. Dospělci „středního věku“ schopní rozmnožování se uchylují do ústraní a drží se co nejdál od poškozeného místa. Kolonie mšic si touto dělbou povinností při obraně hálky zajišťuje budoucnost. Tu jí zajistí dospělci schopní rozmnožování – pokud je „mládež“ a „senioři“ dokážou ochránit.

Japonská mšice Quadrartus yoshinomiyai má v oblibě keř Distylium racemosum |foto: GFDL, KAN PEI